Smetanovy a Kopeckého sady

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.744818N, 13.375831E

Pás Smetanových a Kopeckého sadů tvoří jižní část sadového okruhu v místě někdejšího městského opevnění. Smetanovy sady se rozkládají od budovy Divadla J. K. Tyla k ulici Bedřicha Smetany, od ní směrem k Západočeskému muzeu v Plzni navazují sady Kopeckého.

Sadový okruh vznikl roku 1803 po zboření středověkých hradeb. V prostoru Smetanových sadů pak byla založena arciděkanská zahrada, roku 1811 zabrána pro účely vojenského cvičiště. Po protestech nedalekého gymnázia byla na místě zahrady – z rozkazu císaře Františka I. – zřízena botanická zahrada. V roce 1846 se celý prostor včetně dnešních Kopeckého sadů přejmenoval na Štěpánské náměstí (tento název si sady podržely několik desítek let) a došlo zde k výsadbě alejí. Roku 1861 je nahradily zahrádkové sady a následně zde byl zřízen okrasný sad. Roku 1880 bylo v místech dnešního divadla zbudováno malebné zákoutí s drobným vodopádem a jezírkem obývaným vodním ptactvem.

Historie Kopeckého sadů, pojmenovaných po plzeňském purkmistru Martinu Kopeckém, který se zásadním způsobem zasloužil o vznik sadového okruhu, odpovídá vývoji sadů Smetanových. V roce 1880 zde bylo zřízeno několik kašen a provedena parková úprava.

Z okružních sadů se postupně stal reprezentativní prostor města, do něhož se obracela průčelí významných městských budov. Jednou z nich je budova dnešní Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, která vznikla klasicistní přestavbou dominikánského kláštera v roce 1805. Do své původní podoby byla navrácena začátkem devadesátých let minulého století. Součástí této budovy je tzv. Branka v ústí ulice Bedřicha Smetany. Branka je součástí hodinové věže, jež stojí na místě původní Litické brány. Naproti knihovně – na nároží Smetanových sadů a dnešní Jungmannovy ulice – do tohoto prostoru razantně vstoupila monumentální novobarokní budova hotelu Slovan (původně Waldek), postavená v letech 1891–1897 podle projektu ateliéru Fellner & Helmer. Na přelomu století pak uliční frontu Kopeckého sadů doplnila novorenesanční budova Měšťanské besedy. Autorem návrhu honosné stavby byl Alois Jan Čenský.

V roce 1902 doplnila řadu významných veřejných budov v prostoru sadů stavba Divadla královského města Plzně (nynějšího Divadla J. K. Tyla) na místě někdejšího vodopádu. Reprezentativní novorenesanční budova, vystavěná podle projektu Antonína Balšánka, se stala novou dominantou celého prostoru. Divadlo bylo v osmdesátých letech minulého století rozšířeno o provozní a technickou část směrem do sadů Pětatřicátníků. V rámci této extenze došlo také k úpravě předprostoru divadla směrem ke Smetanovým sadům – byla zde vytvořena menší vodní plocha se skulpturou Rusalky uprostřed, zbudováno schodiště (které bylo během nedávné rekonstrukce části sadů Pětatřicátníků nahrazeno chodníkem) a také půlkruhová terasa se sochou J. K. Tyla od sochaře Aloise Sopra z roku 1986.

Sochařské objekty své místo v sadech nacházely již v 19. století – ať už jde o pomník Josefa Františka Smetany z roku 1874 od Tomáše Seidana, nebo o pomník Martina Kopeckého z roku 1861 od Antonína Wildta. Z počátku minulého století pochází meteorologický kiosek umístěný před Měšťanskou besedou. Roku 1964 byla uprostřed fontány poblíž Martinské ulice umístěna socha Matky s dítětem od sochaře Jiřího Hanzálka. Do sedmdesátých let minulého století se datuje vznik sochy Bedřicha Smetany, který v nedaleké budově dnešní Studijní a vědecké knihovny v letech 1840–1843 studoval. Autorem díla je Alois Sopr. Pítko ze sliveneckého mramoru umístěné na spojnici ulic Bedřicha Smetany a Jungmannovy vytvořil roku 1993 sochař Karel Němec.

Současná úprava Kopeckého sadů byla provedena v letech 1991–1992 podle projektu plzeňského Stavoprojektu. Úprava části sadů mezi Františkánskou ulicí a muzeem pak proběhla v roce 1998 na základě návrhu ateliéru AWIDA.

 

JČ – MK

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9