Park Homolka

(Plzeň) Plzeň Doudlevce
GPS: 49.722760, 13.397041

Homolka, jeden z největších plzeňských lesoparků, se rozprostírá na svazích stejnojmenného vrchu ohraničen Malostranskou ulicí, náměstím Milady Horákové, řekou Úhlavou a při úpatí kopce areálem městské vodárny. Na východní straně, přiléhající k náměstí, park volně přechází v travnaté plochy lemující prostranství. Listnaté stromy, typické pro celé území, v této části doplňují jehličnany a okrasné keře.

První důkazy o lidské přítomnosti v okolí Homolky pocházejí již z přelomu starší a střední doby bronzové. Středověké osídlení pak dokládá objev slovanského hřbitova nejspíše z 10. století. Nejpozději ve 14. století již pod Homolkou existovala osada Hradiště. V novodobé historii lemovala vrch „erární silnice Vodňany–Kraslice”, součást trasy z Uher a Rakouska do západočeských lázní a dále pak do Saska. Úsek procházející Plzní (dnešní Slovanská a Nepomucká třída) vznikl v letech 1828–1833. V místech dnešního náměstí Milady Horákové se s ním křížila okresní silnice spojující Homolku s Doudlevci (nynější Malostranská ulice), která až do výstavby Malostranského mostu v letech 1929–1930 překonávala řeku Radbuzu přes brod a dřevěnou lávku pro pěší.

V roce 1886 se město rozhodlo vystavět u úpatí Homolky poblíž soutoku Radbuzy a Úhlavy nový komplex pro úpravu a čištění vody, s unikátním zděným vodojemem v nejvyšší části vrchu. Projekt vypracovaly a následně také realizovaly Škodovy závody. Obec tak položila základ modernímu rozvodu pitné vody, který – ač výrazně rozšířen – funguje dodnes. Homolka sama zůstávala až do konce 19. století nezalesněná. První stromy zde město nechalo vysadit krátce po dokončení vodárny a dále pak v období před první světovou válkou. Svahy Homolky se tak postupně změnily ve veřejný park, později nazývaný Čiperovy sady podle významného plzeňského pedagoga a politika Josefa Slavomíra Čipery. V blízkosti dnešního náměstí Milady Horákové navazovaly na park školky okrasných stromů a později zahrádkářská kolonie zaměstnanců vodárny.

V meziválečné éře se park stal oblíbeným cílem nedělních procházek Plzeňanů, a to zvláště po roce 1932, kdy jej tramvajová trať propojila s centrem města. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století prošla Homolka úpravou a další pak na přelomu padesátých a šedesátých let v souvislosti s výstavbou sídliště Slovany. Na základě návrhu Bohumila Kmínka získal novou podobu především prostor přiléhající k náměstí Milady Horákové. Autor jej v návaznosti na kompozici náměstí rozdělil na trojúhelné, symetricky uspořádané travnaté plochy vymezené mlatovými pěšinami a jeho okraje doplnil okrasnými keři a stromy. Další menší zásahy do lesoparku přišly v osmdesátých letech, kdy Československý svaz tělovýchovy a sportu instaloval podél mlatových cest „fit stezku”. V téže době mladí ochránci přírody iniciovali vznik zdejší naučné stezky zaměřené převážně na poznávání dřevin.

Zatím poslední úpravy se v lesoparku odehrály během jeho postupné revitalizace probíhající od roku 2003. Vznikla zde nová dětská hřiště a běžecká trasa a došlo rovněž k obnově mobiliáře, posilovacích strojů podél cest i naučné stezky pro děti. V roce 2013 pak prostor směřující do náměstí Milady Horákové doplnil pomník válečným veteránům a legionářům umístěný s ohledem na celkovou kompozici na ose prostranství.
 

MR

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10