nádvoří pivovarského areálu

(Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.7472356N, 13.3874900E

Areál plzeňského pivovaru se rozprostírá na území ohraničeném pravým břehem řeky Radbuzy, křižovatkou U Jána, ulicí U Prazdroje, ulicí Na Sklárně, přiléhající k železničním tratím do Žatce a Prahy, a komplexem městské teplárny. Celý areál, stejně jako jeho centrální nádvoří, prošel během téměř 180 let své existence živelným rozvojem. Ten se soustředil především do oblasti lemující obecní cestu, která spojovala prostranství U Jána a celé Pražské Předměstí s obcí Doubravka, připojenou roku 1924 k tzv. Velké Plzni.

Rozvoj rozsáhlého komplexu započal v letech 1839–1842 výstavbou empírové budovy s varnou a sladovnou na takzvaném Bubenči (nebo také Bubenečském vrchu) nad Radbuzou, který poskytoval měkkou pramenitou vodu a jehož pískovcové podloží bylo vhodné pro stavbu pivovarských sklepů. Rozšiřování výroby si brzy vyžádalo vznik dalších budov, postupně vystavěných podél někdejší doubravecké cesty, tehdy již Pivovarní (Pivovarské) ulice. Prostor dnešního nádvoří formovaly především objekty postupně rozšiřovaných spilek a varen. Do konce šedesátých let 19. století spilky postupně vymezily téměř celou západní stranu tehdejšího pivovarského areálu směrem k Radbuze.

Vznik nových budov a intenzivní podniková aktivita podél Pivovarní ulice přiměl společnost k jednání s městem o odkoupení komunikace. V roce 1868, po devíti letech vyjednávání, Měšťanský pivovar uspěl a přibližně v místech vstupu do dnešního návštěvnického centra ji zaslepil vybudováním rozměrné brány. (Podobný osud jako Pivovarní ulice měla později i Doubravecká třída, která procházela územím pivovaru asi půldruhé stovky metrů východně od ní. Někdejší cesta mezi polnostmi se stala veřejnou okresní silnicí, která po Pivovarní ulici převzala roli hlavní spojnice s Doubravkou; v roce 1927 ji však podnik také odkoupil a rok nato uzavřel veřejnosti. Nový, důstojný vjezd do areálu se stal součástí tzv. Kroftových domů z let 1930–1932.)

S pokračujícím rozvojem podnik do svého provozu začlenil i další budovy podél Pivovarní ulice a mezi závěrem sedmdesátých a počátkem devadesátých let 19. století stávající spilky doplnil budovami dalších čtyř spilek na východní straně ulice (v jednom z objektů se v současnosti nachází restaurace Na Spilce). Tuto frontu domů v severní části ukončuje objekt bývalé strojovny. V roce 1892, kdy slavil padesát let své existence, Měšťanský pivovar dokončil rozšíření areálu směrem na jih započetím stavby nové, reprezentativní brány s dvojicí vjezdů při křížení Pivovarní ulice s dnešní ulicí U Prazdroje.

Na východní straně se novorenesanční Jubilejní brána, jež se stala jedním z nezaměnitelných symbolů pivovaru, připojila k vile Libuši – původně měšťanskému domu z pozdních šedesátých let minulého století (C9–113), který pivovar v roce 1884 odkoupil a začlenil do svého areálu. Na západě s hlavní branou původně sousedily nájemní domy, jež pivovar rovněž pohltil a na jejich místě nechal v letech 1914–1917 vystavět reprezentativní správní budovu (C9–2496). Proměnu jihozápadního cípu areálu na reprezentativní městský prostor pivovar dokončil na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, když nechal zbořit několik starších domů formujících západní frontu Pivovarní ulice při křižovatce s Nádražní třídou a vystavět zde velkorysou vilu vrchního ředitele a vrchního sládka pivovaru s rozlehlou zahradou (C9–64). Jen rok po dohotovení budovy podnik dovršil proces akvizice Prvního plzeňského akciového pivovaru v Plzni (pozdější Gambrinus), který vznikl v letech 1869–1870 na území severovýchodně od Měšťanského pivovaru, skoupením většiny jeho akcií.

Právě v této době pivovar také vytvořil severní čelo nádvoří, když osu areálu „přehradil“ halovým zastřešením prostoru před výstavem (C9–2501), které nahradilo starší a skromnější konstrukci. Železobetonový skelet s dvojicí segmentových oblouků se přimkl k různorodému souboru někdejšího obytného domu sládka, budovy výstavu a lahvovny, vystavěných před rokem 1873, novogotické hodinové věže z roku 1887 a stáčírně lahví z konce 19. století. Haly sloužily k nakládání automobilů i vagonů, neboť nádvořím od roku 1880 procházela železniční vlečka, která se severně od komplexu pivovaru napojovala na hlavní vlakové tratě (část kolejí se v kamenné dlažbě nádvoří dochovala dodnes). Část objektu výstavu, určenou původně pro nakládku aut, firma v letech 2017–2018 adaptovala na dárkovou prodejnu.

Exponované místo naproti někdejšímu výstavu, lahvovně a stáčírně zaujímá od počátku existence pivovaru jeho klíčová součást – varna. Kvůli zdvojnásobení tehdejší produkce rozšířil podnik první varnu již v roce 1849. Vzhledem k postupnému navyšování výroby zde vznikl rozmanitý soubor několika propojených objektů s dalšími varnými pánvemi a střešními komíny. Silné poptávce po plzeňském pivu brzy nestačila ani varna dokončená v roce 1896. Společnost tak patrně v roce 1918 přistoupila ke stavbě moderní budovy varny v severozápadním cípu nádvoří (C9–28), několik desítek metrů od staršího provozu. K objektu, zcela dokončenému až v roce 1930, připojila nový objekt ústřední kotelny. Další rozšiřování kapacity stálo i za stavbou nového křídla varny v první polovině sedmdesátých let minulého století. Roku 2004 pak západně od starších objektů vznikla nová varna. V uvolněných nejstarších částech provozu pivovar zřídil stálou expozici.

Podoba nádvoří se výrazně proměnila krátce před polovinou minulého století. Po ničivém náletu v roce 1944, který zdemoloval i přízemní budovu kantýny poblíž hlavní brány, se z rozsáhlého souboru štoků a spilek situovaných podél řeky dodnes zachovala pouze část spilky č. 10. K ní se v letech 1949–1952 připojil nový objekt kapacitní spilky a chladírny (C9–2497). V roce 1974 podnik halu štoků adaptoval na promítací síň pro návštěvníky pivovaru. Jako komplexní návštěvnické centrum budova slouží od dokončení důkladné přestavby v roce 2002. Stopu původní ulice však na severní a východní straně objektu uchovává nepochozí zastřešení rozsáhlého podzemního provozu, mírně vystupující nad terén. Na opačné straně budovy vymezuje torzo obvodové zdi někdejší spilky č. 10, která byla v témže roce kvůli narušené statice zbořena, úpravnou parkovou plochu mezi centrem a správní budovou.

Pivovarské nádvoří si až do konce 20. století zachovalo charakter ulice s vozovkou lemovanou po obou stranách chodníky (a zpravidla také zaparkovanými auty). Současnou podobu kultivovaného veřejného prostoru, který nezřídka hostí i rozmanité kulturní akce, prostranství získalo po rekonstrukci v roce 2002, kdy je podnik také zpřístupnil veřejnosti. Novou roli nádvoří v organismu města potvrdila i nová lávka pro pěší, která od roku 2012 překlenuje Radbuzu a pivovar přímo spojuje se Štruncovými sady.


PK – JČ – MK

Prameny

  • Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10