náměstí Míru

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.730679N, 13.370821E

Náměstí Míru (do roku 1918 nazývané Královské, v meziválečné éře Benešovo, během nacistické okupace Schillerovo a v letech 1945–1951 opět Benešovo) je posledním z trojice prostranství, které člení Klatovskou třídu směřující jižně od historického jádra. Zároveň tvoří nejvýznamnější veřejný prostor jižní partie Jižního Předměstí, resp. čtvrti Bory, která v širším okolí náměstí vznikla v průběhu minulého století.

Náměstí bylo založeno na místě někdejší Vaňkovy cihelny v roce 1899 a v roce 1910 bylo pod názvem Královský sad parkově upraveno podle návrhu vrchního správce sadů A. Vašíčka. Tehdy získalo formu botanické zahrady, kdy se u každého stromu nacházela porcelánová tabulka s názvem dřeviny. První část okolní zástavby tvořily dva téměř identické domy na severní straně náměstí, patřící rodinám Antonína Müllera a Vojtěcha Kapsy, zakladatelů slavné stavební firmy Müller & Kapsa, která zde měla své sídlo. Do domu č. o. 2 byla v roce 1928 přestěhována část interiéru bytu Otta a Olgy Beckových z Klatovské třídy 12, navržená v letech 1907–1910 Adolfem Loosem (C3–1076). Na stavbu dvojdomu plzeňských stavitelů navázala zástavba převážné části západní strany náměstí při dnešní Klatovské třídě. I zde se uplatnil slavný architekt – podle jeho návrhu z roku 1929 bylo vyrobeno zařízení části bytu Lea Brummela v domě č. o. 140 na Klatovské třídě (C3–26).

V letech 1930–1931 byl v jihovýchodní partii prostranství zbudován modernistický objekt Ústavu pro hluchoněmé děti (od roku 1946 tzv. Purkyňův pavilon) na základě návrhu Hanuše Zápala (C3–1926). Východní stranu náměstí – přibližně v místech, kde se v minulosti nacházelo fotbalové hřiště SK Olympia Plzeň – postupně dotvořil pozdně funkcionalistický soubor budov Československého rozhlasu (C3–2363), realizovaný podle projektu kolektivu vedeného Karlem Tausenauem. První etapa výstavby, v níž bylo postaveno západní křídlo, proběhla v letech 1947–1953. Východní část komplexu byla dokončena roku 1956. Ve třetí etapě měl být zbudován koncertní sál, tato stavba však nikdy realizována nebyla. Jižní stranu náměstí uzavřela mezi lety 1957 a 1960 budova Střední průmyslové školy strojnické, postavená podle návrhu Bohumíra Fridricha a Čestmíra Rypla.

Již v roce 1946 bylo náměstí Míru vybráno pro umístění památníku obětem fašismu a válek v Plzni. K jeho realizaci však došlo až v roce 1967, a to na základě soutěže z roku 1965, z níž jako vítězný vzešel návrh travertinové plastiky Lidé od sochaře Slavoje Nejdla, symbolizující sevřený šik postav čelících násilí. Horizontální žulový podstavec se svébytným typografickým řešením hesla Čest tomu, kdo se brání, za volnost umí život dát, kontrastující s výraznou vertikálou skulptury, navrhl architekt Hynek Gloser st. Památník umístěný v prostorovém těžišti náměstí (v „čele“ rozlehlé zpevněné plochy) byl rekonstruován v roce 2010. Po zrušení borského vojenského letiště v roce 1996 byl na náměstí, jež si dodnes zachovalo svůj parkový charakter, přemístěn pomník věnovaný československým letcům z druhé světové války.

 

MK – PK

Prameny

  • mapy.plzen.eu
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9