náměstí Milady Horákové

(Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.724447, 13.400362

Veřejné prostranství na pomezí čtvrtí Slovany a Doudlevce, pojmenované podle právničky, političky a bojovnice za práva žen Milady Horákové, je jedním z důležitých bodů plzeňské dopravní sítě a zároveň klíčových uzlů veřejné hromadné dopravy. Zastávka Slovany je konečnou tramvaje č. 1; kříží se tu také trasy několika autobusových a trolejbusových linek a svou zastávku zde má i většina meziměstských spojů přijíždějících do Plzně z jihovýchodní části regionu. Většinu plochy tvoří frekventovaná křižovatka a dopravní infrastrukturou je do značné míry organizován i celkový půdorys náměstí. Nepravidelné ostrůvky zeleně vymezují vozovky a tramvajová točna s odbočkou do blízké vozovny, při západní straně protíná náměstí výpadovka na Nepomuk. Směrem od rušné komunikace se rozkládá klidnější část prostranství – travnaté plochy křižované nepravidelnou sítí mlatových cest, které pak směrem od náměstí pokračují k lesoparku Homolka.

První domy v bezprostřední blízkosti náměstí vznikaly ve třicátých letech 20. století, a to při jeho severní a východní hraně v návaznosti na zástavbu rodinných a řadových domů postupující podél Slovanské třídy. Až do padesátých let zde spolu s tramvajovou tratí v podstatě končilo i Východní (původně Pražské) Předměstí, v místě náměstí byla křižovatka. V roce 1954 však jižně od náměstí započala výstavba prvního z celkem pěti nových obytných souborů. Realizace sídlišť Slovany I–V na území mezi čtvrtí vil a rodinných domů jižně od Jiráskova náměstí, Chvojkovými lomy, vrchem Homolka, dělnickými domky v okolí někdejšího pivovaru Světovar a kasárnami u Nepomucké třídy probíhala do roku 1963 a měla městu pomoci se vyrovnat s akutním nedostatkem bytů.

V polovině padesátých let – v rámci výstavby sídliště Slovany II – doplnil východní hranici prostranství v jižní části náměstí obytný dům typu T13 s parterem určeným pro komerční a občanskou vybavenost. Vyústění Slovanské aleje, která od sebe oddělovala soubory Slovany I a II, pak propůjčily na obou stranách monumentální měřítko pětipodlažní nárožní budovy – upravené typové domy rovněž z řady T13. Výlučný charakter obou objektů, v jejichž exteriéru se uplatnily umírněné formy doznívajícího socialistického realismu, zdůrazňuje i jejich „vykročení“ do ulice loubím s bosovanými pilíři, ukrývajícím menší obchody a služby.

Jižní hranu náměstí vymezily v šedesátých letech pětipodlažní bytové domy, odvozené od typu T03B, o třech řadových sekcích. Budovy byly pokračováním zástavby navržené v projektu Slovany V. V průběhu následujících let a desetiletí nedocházelo k žádným výrazným změnám – demolicím, výstavbám ani stavebním úpravám; tyto objekty tak dodnes zůstaly posledním významným zásahem do celkové podoby náměstí.


MR – PK

 

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9