náměstíčko v Divadelní ulici

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.74635N, 13.370928E

Náměstíčko v Divadelní ulici představuje intimní prostor, jehož bezprostřední okolí v posledním čtvrtstoletí prodělalo jednu z nejrazantnějších proměn ze všech veřejných prostranství v širším centru Plzně. V oblasti náměstíčka došlo během jeho vývoje k průniku dvou odlišných urbanistických principů – setkala se zde středověká rostlá předměstská struktura s přísnou geometrií blokové zástavby, charakteristickou pro druhou polovinu 19. století. Vznikl tak městský prostor, který není v plzeňském kontextu typický.

Piazzeta se nachází na někdejší cestě, jež vedla od dnešní křižovatky U Práce severozápadním směrem; v místech dnešní zástavby při začátku Husovy ulice překonávala terénní zlom a pokračovala dále ve stopě dnešní Budilovy a Tovární ulice, načež se v prostoru dnešního Palackého náměstí před obchodním centrem Plaza napojovala na skvrňanskou cestu. Na této trase cesta kopírovala hranici někdejšího skvrňanského předměstí, které bylo tvořeno převážně zahradami a s nimi spojenými usedlostmi. V průběhu první poloviny 19. století došlo k obestavění cesty v téměř celé její délce a k jejímu přerušení při ústí Husovy ulice.

V roce 1860 byla v místech dnešních divadelních skladů (C2–330) zřízena továrna hraběte z Valdštejna, která byla základem pozdějších Škodových závodů. V roce 1909 byla strojírna z již nevyhovujících prostor přestěhována a stávající komplex se změnil v dílnu divadelních kulis. V rámci této transformace došlo ke zmenšení areálu a k napřímení dnešní Poděbradovy, resp. Divadelní ulice až k náměstíčku, čímž zde vznikla křižovatka tří cest. Sklady roku 1922 vyhořely a již následující rok byly nahrazeny novou budovou od Hanuše Zápala. Adaptací části staré budovy Škodových závodů pak o desetiletí později při západní straně prostranství vznikla budova podniku Bohumila Panýrka (C2–1511).

Snad i v souvislosti se stavbou modernistické budovy kostela Evangelické církve metodistické (C2–1777došlo ve dvacátých letech minulého století k přímému propojení Škodovy ulice (dnešní ulice Kardinála Berana) a tehdejší křižovatky a následně k jejímu dalšímu prodloužení v podobě nově vzniklé Puškinovy ulice (tento záměr je nicméně patrný již na plánu města z roku 1912). Z drobného záhybu na někdejší předměstské cestě se tak při adaptaci na nový blokový způsob zástavby stalo křížení, do něhož se sbíhá pět ulic.

Zásadní proměnu celé oblasti přinesl vývoj těsně po roce 1989. Na jižní straně piazzety byly v krátké době zrealizovány dva bankovní objekty. V roce 1994 zde byla na základě soutěže z roku 1993 postavena podle návrhu Václava Ulče a Václava Šmolíka z ateliéru AVE postmoderní budova České spořitelny. V letech 1992–1995 pak bylo na místě někdejších drobných objektů přidružených k bývalému autobusovému nádraží na začátku Husovy ulice zbudováno stylově příbuzné sídlo České národní banky. V rámci této stavby, provedené na základě projektu Karla Saláta, byla upravena i sklonitá severní partie ulice Kardinála Berana, určená pěším, klesající na náměstí z Husovy ulice. Z tohoto období pochází také kruhový objezd. Segmentový tvar prostoru potvrdil i rezidenční dům Circle, dokončený roku 2011, který vyplnil volnou parcelu při severní straně náměstíčka.


MK – PK

Prameny

  • mapy.plzen.eu
  • Telefonický rozhovor s Ing. arch. Karlem Salátem, 17. 1. 2015
  • Georg Keller, Mědirytina, 285 x 363, fe. 1619, in: Plzeňské pohledy a veduty čtyř století, Jan Mergl
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9