Lochotínský park

(Plzeň) Plzeň Severní Předměstí
GPS: 49.7605944N, 13.3640314E

Lochotínský park pokrývá část území terénního zlomu a jižních svahů při dnešní Karlovarské třídě pod čtvrtěmi Lochotín a Vinice a nad údolní nivou řeky Mže. Tak jako u dalších významných veřejných prostorů z první poloviny 19. století je jeho vznik spjatý s Martinem Kopeckým (1777–1854), který byl mezi lety 1828 a 1850 plzeňským purkmistrem.

Impulzem pro založení parku byla existence nedalekých železitých pramenů a jejich údajný zdravotní přínos. Kopecký, který se s přínosem lázeňského provozu pro celkový rozvoj města podrobně seznámil jako někdejší purkmistr Lokte, chtěl předpokládané léčivosti těchto pramenů využít a zbudováním lázní na lochotínských svazích s výhledem na panorama historického města z dosud nepříliš zajímavé Plzně vytvořit lázeňské centrum konkurující Karlovým Varům či Mariánských Lázním.

Již roku 1830 tak byla založena akciová společnost, která prodejem akcií více než pěti stům podílníků získala potřebný kapitál. Plánu také pomohl širší záměr okrášlení českých měst ze strany nejvyššího purkrabího a prezidenta gubernia hraběte Karla Chotka (1783–1868), který ideu Martina Kopeckého podpořil koupí a následným darováním pozemků pod Lochotínem městu v roce 1833. Záhy tak začala výstavba prvních lázeňských objektů. Postaven byl Lázeňský dům (dnešní Lochotínský pavilon) s vanovými lázněmi v obou křídlech a společenským sálem v centrální části a restaurační objekt s ubytováním, oba v empírovém stylu. V místě holé stráně pastvin a kamenolomu vznikly po náročných terénních pracích a navážce kvalitní ornice tři výškové terasy osazené stromy. Upraveno bylo také koryto potoka, které překlenuly dřevěné můstky. Cesty byly lemovány alejemi, s průhledy na panorama města, okolí budov zušlechtila menší zahradní díla.

Součástí parku se stala i drobná architektura a umělecké objekty. Mezi ně patřila i jeskyně se sochou poustevníka uvažujícího nad lidskou lebkou o pomíjivosti světského života. Před jeskyní byl vztyčen sloup a vedle něj umístěn kamenný stůl zvaný Artušův. Tok potoka poblíž oživil vodopád s vodní hladinou. Tuto kompozici později obohatil altán se čtvercovým půdorysem, umístěný nad poustevníkovu jeskyni, který nabízel nerušený výhled na historické jádro Plzně. Roku 1883 byla tato stavba pojmenována na počest hraběte Karla Chotka Chotkovo sedátko. Okolí pramene severně od parku bylo rovněž parkově upraveno a od hlavní cesty na Karlovy Vary (dnešní Kotíkovské ulice) k němu byla přivedena jednosměrná okružní cesta, jejíž křižovatky se silnicí byly kompozičně zdůrazněny kapličkami. Roku 1833 byl pramen podchycen pískovcovou obrubou a doplněn kolonádou v novoklasicistním slohu.

Lázně byly uvedeny do provozu roku 1834. Rozloha areálu tehdy činila 5 hektarů a jeho spojení s městem obstarával dostavník. Z lochotínských lázní se postupně stávalo společenské centrum. Profesor Josef František Smetana zde zřídil knihovnu a čítárnu časopisů, konaly se zde taneční večery a další akce. Na rozdíl od rozvíjejícího se pohostinství však lázeňský provoz doprovázely stále častější problémy. Léčivost pramene byla zpochybněna chemickými rozbory, nedostatečná byla i jeho vydatnost. Pomoci mělo vyhloubení studny, v ní se však mísilo vícero místních vod, což ještě zhoršilo vlastnosti vody.  Lázním škodil rovněž nedostatek financí, který neumožňoval uskutečnit dostatečně rozsáhlé a reprezentativní úpravy areálu a okolí.

Kvůli uvedeným problémům lázně nepřinášely potřebný zisk a akciová společnost byla nucena od jejich provozu upustit. Komplex byl v dubnu 1849 prodán v dražbě a jeho novým majitelem se stal Výbor právovárečného měšťanstva, který vlastnil Měšťanský pivovar. Ten byl mecenášem dalších městských kulturně společenských zařízení a z areálu se zavedeným pohostinstvím chtěl vytvořit atraktivní výletní lokalitu, která by také rozšířila odbyt jeho piva. Z lázeňského provozu nový majitel zachoval pouze vanové lázně, zatímco kolonádu nechal rozebrat a přenést od prameniště do sadů v centru města a pavilon císařovny Karoliny adaptoval na porcelánku. Zbývající budovy nechal pivovar opravit a inicioval i výstavbu nových objektů.

Při padesátiletém výročí založení parku v roce 1884 byla před Lázeňský dům umístěna busta Martina Kopeckého. Ve stejném roce byly dřevěné mostky nahrazeny ocelovými. V letech 1888–1889 vznikla přístavba koncertní dvorany, zvaná Císařský sál. Roku 1890 pivovar přikoupil pozemky v místě dnešní zoologické zahrady a situoval tam vyhlídkový gloriet Belveder. O dva roky později 1892 dal naproti Lázeňskému domu postavit skleník pro pěstování tropických rostlin. Park byl dále zveleben regulací protékajícího potoka s vodopády a stržemi a také drobnou romantickou architekturou a sochami Červené karkulky, selky nebo trpaslíka. Od roku 1899 usnadňovala Plzeňanům spojení s areálem tramvajová linka z Bor na Lochotín.

Během svého opatrovnictví, které trvalo až do znárodnění v letech 1945–1947, pivovar rozšířil celý komplex na 71 hektarů. Ani záměr podniku však zcela nesplnil původní očekávání. Navíc pivovar v rámci úspor nechával park osázet ponejvíce smrky, a z parku se tak stal téměř monokulturní smrkový les, který největší hustoty dosáhl v roce 1938. Nestabilita porostu se plně projevila dva roky nato, kdy vichřice smetla většinu stromů (přibližně 400).

O rozvoj parku a okolí se však staral nejen Měšťanský pivovar. Již roku 1876 docílila Jednota pro zakládání sadů a okrašlování města Plzně vysazení aleje topolů Lochotínskou ulicí až k parku. O rok později Jednota navrhla zřídit vycházkovou alej od Kalikovského mlýna až k parku. Vzhledem k odporu majitelů luk však byla alej zvaná dnes Kilometrovka vyměřena až roku 1892; k jejímu osazení pak došlo v následujícím roce.

Obě světové války parku přinesly převážně zanedbání. Roku 1942 nicméně došlo k jeho poslední rozsáhlejší přeměně. V roce 1951, kdy park již spravovalo město, sem byl přenesen pomník Josefa Kajetána Tyla, do té doby umístěný u metodistického kostela v Husově ulici (C2–1777). Dnes je pomník od sochaře Vojtěcha Šípa součástí Mikulášského náměstí. Mezi lety 1951 a 1961 vznikla v bývalé Kodetově zahradě v sousedství parku botanická zahrada a v letech 1960 až 1962 sem byla z místa v sousedství Městské plovárny při řece Radbuze přemístěna zoologická zahrada. V letech 1960–1964 byl v jejím těsném sousedství zřízen přírodní amfiteátr s kapacitou až 30 000 diváků, sloužící dnes jak kulturním účelům, tak jako environmentální centrum.

Obrovský zásah pro park znamenala stavba čtyřproudové silniční komunikace, vzniklé napřímením Karlovarské ulice, sloužící jako spojnice centra města s nově vznikajícím sídlištěm na Severním Předměstí. Novému dopravnímu tahu nuceně ustoupily všechny lázeňské budovy kromě Lochotínského pavilonu – někdejší Císařský sál, restaurace i skleník. Zasypána byla vodoteč s mostky a vodopádem a na východní straně parku vznikla nevzhledná betonová stěna.

Dnešní podoba Lochotínského parku, chráněného jako tzv. významný krajinný prvek, je výsledkem řady studií zpracovávaných průběžně od devadesátých let. Dlouhodobá realizace projektu současné podoby, který roku 2007 vypracovalo Architektonické studio Hysek, se završila v roce 2015. V rámci první etapy komplexní revitalizace, díky níž se část parku od Lochotínského pavilonu po amfiteátr stala opět atraktivním veřejným prostorem, byly provedeny terénní úpravy, obnovena síť mlatových a dlážděných cest, vysazeno množství nových dřevin a přes kamenné koryto pod pavilonem byla položena nová lávka. Některé stavby v čele s Lochotínským a Hudebním pavilonem byly uvedeny do původní podoby. Naopak současné tvarosloví má Chotkovo sedátko, obnovené v roce 2012 díky iniciativě neformálního sdružení Maják Plzně, či Artušův stůl od sochaře Václava Fialy. Péčí Majáku Plzně byla také do jeskyně umístěna nová socha poustevníka Lochoty od studentů SSUPŠ Zámeček. V roce 2016 pak táž skupina začala usilovat o záchranu poničeného domku strážce Kopeckého pramene.

 

JČ – MK – PK

Prameny

  • CÍLKOVÁ, Klára: Lochotínský park – pohled do historie, Správa veřejného statku města Plzně, www.svsmp.cz, http://www.svsmp.cz/mestska-zelen/zajimavosti/lochotinsky-park-pohled-do-historie.aspx, vyhledáno dne 15. 10. 2017.
  • CÍLKOVÁ, Klára: Obnova Lochotínského parku v Plzni, Správa veřejného statku města Plzně, http://www.svsmp.cz/archiv/2014/obnova-lochotinskeho-parku-v-plzni.aspx, vyhledáno dne 15. 10. 2017.
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10