Klatovská třída

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7277805, 13.3677864

Jak její název napovídá, Klatovská třída vznikla urbanizací cesty směřující z Plzně do Klatov, druhého největšího města v regionu, a dále do Železné Rudy k zemským hranicím. Během bouřlivého rozvoje města v druhé polovině 19. století a první polovině století minulého se stala hlavním městským bulvárem a vektorem rozvoje Plzně směrem na jih. Klíčový význam pro město má i dnes, kdy je součástí nejvýznamnější urbanistické osy (a zároveň frekventované komunikace), která prochází městem v severojižním směru Karlovarskou třídou, mostem generála Pattona a sady Pětatřicátníků až ke křížení s Husovou ulicí a Smetanovými sady. Zde se mění právě v Klatovskou třídu a povlovně stoupá jižním směrem až k dnešnímu Borského parku a areálu borské trestnice, situovanému ve svahu nad vodní nádrží České údolí. Terénní zlom u severní hrany parku a severovýchodního cípu území někdejších dělostřeleckých kasáren na opačné straně ulice tvoří přirozenou topografickou hranici města. Od věznice pak Klatovská pokračuje (přibližně ve stopě někdejší erární silnice) až do Litic, a to již jako „ulice“, nikoliv jako „třída“.

Podobně jako v případě Americké třídy se i název Klatovské v souvislosti se střídáním politických režimů a proměnami společenského diskurzu několikrát změnil. Od roku 1879 do vzniku Československa nesla část třídy mezi sadovým okruhem a Hálkovou ulicí jméno rakouského císaře a posledního českého krále Ferdinanda I. Dobrotivého. V roce 1918 pak byla na počest účastníků zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války přejmenována na Třídu českých legionářů. Další změny názvu, které přinesl vznik protektorátu, události druhé světové války, osvobození Československa i ustavení poúnorového režimu, následovaly v tomto pořadí: Klatovská třída (1940–1943), třída Reinharda Heydricha (1943–1945), v části od centra až po dnešní náměstí Míru Benešova třída (1945–1951), třída 1. máje (1951–1991) a od roku 1991 opět Klatovská třída.

Okolí někdejší cesty do Klatov díky své příznivé topografii představovalo ideální oblast pro rozvoj předměstské zástavby. Navíc je na rozdíl od území ostatních předměstí od historického jádra neoddělovaly říční koryta a nivy, ani průmyslové areály na řeky navázané. První regulační plán Říšského Předměstí včetně okolí tehdejší Klatovské ulice vznikl již v padesátých letech 19. století, kdy se zástavba sestávající ze stodol a převážně dvoupodlažních předměstských stavení začala transformovat na městskou třídu. Nové budovy navazovaly na předměstské letohrádky vystavěné dříve za hradbami města. Ty byly následně začleněny do městských bloků, přičemž jejich měřítko, tvarosloví a rozsáhlé zahrady upomínaly na pražské městské paláce. Křižovatce U Práce tak například vévodí výstavní Hahnenkamův dům, dostavěný na sklonku 19. století Emilem Škodou, s původně rozsáhlou zahradou s vodotryskem.

Vedle reprezentativních sídel vznikaly podél ulice četné činžovní domy, přibližně do roku 1910 stavěné v šachovnicové uliční síti. Od monotónní pravoúhlé mřížky autoři úprav regulačních plánů v této době upustili, a tak se v jižních partiích zástavby kolem bulváru – především v rezidenční čtvrti Bezovka západně od Klatovské třídy – prosadila nápaditější urbanistická kompozice. Na někdejší předměstský charakter Klatovské nicméně dodnes upomínají například patrové domy č. o. 25 a 32 a v bloku mezi Stehlíkovou a Dobrovského ulicí budova někdejší Rolnické školy (č. o. 90).

Rozvoji okolí Klatovské i celého předměstí výrazně napomohlo vybudování tramvajové trasy, která roku 1899 spojila centrum města s Bory na jedné straně a Lochotínem na opačné straně Plzně. Na zavedení tramvaje, která končila v blízkosti borské věznice, postupně navázalo zřizování dlážděných úseků ulice, výsadba stromořadí – od Chodského náměstí směrem na jih dokonce ve čtyřech řadách – a parkové úpravy Masarykova náměstí, Chodského náměstí a náměstí Míru. Kromě těchto velkorysých prostranství s význačnými pomníky a budovami škol i dalších institucí, vystavěných v desátých až padesátých letech minulého století, „traktuje“ Klatovskou třídu ve směru od středu města na jih i několik dalších důležitých veřejných prostorů: ústí Husovy ulice, k němuž je obrácen hlavní vstup do budovy Velkého divadla, nedaleké prostranství U Práce, kde Klatovská protíná linii Tylovy ulice a „zálivu“ Americké třídy, či tzv. Belánka u křížení s ulicemi Borská a U Trati. Ještě těsně před křižovatkou a někdejším areálem strojírny bratří Belaniů, jehož přestavba na obytný blok ve třicátých letech minulého století scelila přiléhající část bulváru, překračuje Klatovská třída železniční koridor chebsko-domažlické trati. Svahy drážního tělesa i prostranství u blízkých nástupišť zastávky Plzeň – Říšské (Jižní) Předměstí byly po roce 1900 parkově upraveny.

Mezi prostranství navázané na Klatovskou patří i skromné veřejné prostory u vstupů do budovy někdejšího reálného gymnázia (C3–1736) při křížení se Stehlíkovou ulicí a objektu strojní průmyslovky na hraně náměstí Míru, kde bulvár uhýbá na jihozápad. Mezi těmito body, v bloku mezi ulicemi V Bezovce a Hruškova, se zástavba na západní straně Klatovské třídy výrazně rozvolňuje, neboť právě v těchto místech Klatovská ohraničuje kolonii Bezovka. Jako poslední veřejné prostranství se ke Klatovské třídě u jižní hranice borské čtvrti přimyká největší z plzeňských parků – Borský park, založený v roce 1914 a původně nazvaný Guldenerovy sady.

Zástavba Klatovské třídy se zformovala téměř úplně ještě před druhou světovou válkou. Pouze okolí budoucí Sukovy a Boettingerovy ulice a nynějšího náměstí Míru bylo dostavěno v poválečných desetiletích. Nejvýraznější realizací se v tomto období nicméně stal soubor administrativních budov naproti někdejšímu klášteru redemptoristů (C3–45). Komplex, odsazený od uliční čáry Klatovské, nahradil jeden z původních obytných bloků.

Mnohem podstatnější transformací však v druhé polovině 20. století prošla celá Klatovská třída. Po schválení nového územního plánu v roce 1966, plošných demolicích v sadech Pětatřicátníků a výstavbě dnešního mostu Generála Pattona s novým úsekem Karlovarské třídy napojující centrum města na sídliště Severního Předměstí se proměnila v jednu z nejvytíženějších dopravních tepen v Plzni. Reprezentativní městský bulvár, podél něhož soustředila svá sídla například i většina klientů Adolfa Loose, tak v souladu s modernistickými tezemi nadlouho ovládla individuální automobilová doprava. Tento neblahý stav trvá dodnes. Nic na tom nezměnily ani architektonicky průměrné novodobé polyfunkční domy v ústí Boettingerovy ulice a na Belánce, které „akupunkturně“ zaplnily dosud prázdná místa či pozemky v minulosti uvolněné demolicí.


JČ – MK – PK

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10