Chvojkovy lomy

(Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.734958, 13.401065

Park Chvojkovy lomy, původně nazývaný park Přátelství, vznikl jako součást občanské vybavenosti sídlištního souboru Slovany na dohled od místa bývalých pískových lomů. Vytyčen na přibližně obdélném půdorysu, rozprostírá se mezi severovýchodní hranou náměstí Generála Píky s pěticí vysokých deskových domů a zástavbou protější ulice Stanka Vodičky, na severozápadě dosahuje k areálu velodromu a zahradě 80. mateřské školy v Úslavské ulici a na jihovýchodě jej ohraničuje Částkova ulice.

V nynějším pojmenování parku se odráží název společnosti bratrů Josefa a Václava Chvojkových, jejichž lomy se nacházely v oblasti vymezené Koterovskou, Táborskou, Lobezskou a dnešní Částkovou ulicí. Od počátku 20. století se k tomuto místu od severu přibližovala zástavba rychle se rozvíjející čtvrti Petrohrad a ve třicátých letech dostoupila až k hranici lomů. Město Plzeň, které v průběhu tohoto desetiletí provedlo rekultivaci někdejších lomů v Lobzích a na Košutce, plánovalo vybudovat park i zde, od záměru však nakonec upustilo. Díky výhodné terénní konfiguraci a možnosti napojení na stávající infrastrukturu si nicméně rozlehlou slovanskou pláň ještě před vypuknutím druhé světové války zvolilo jako jednu z oblastí pro situování nové obytné výstavby. Ještě na počátku padesátých let však velkou část území mezi východním okrajem Slovan a dělnickými domky na Vyšehradě a Petříně tvořily volné plochy luk a obdělávaných polí. První poválečné plzeňské sídliště zde pak v několika etapách vyrostlo mezi lety 1953 a 1963.

Samotný park vznikl na základě projektu Miloslava Hrubce a Bohumila Kmínka až v druhé polovině šedesátých let po dokončení celého souboru. Architekti do svého návrhu promítli principy uplatněné při úpravě prostranství v okolí československého pavilonu na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Travnatou plochu parku, kvůli předchozí těžbě zahloubenou vůči okolnímu terénu, zpřístupnili několika rampami a schodišti a rozvrhli do ní osnovu mlatových cest, dělících prostranství do soustavy mnohoúhelníků. Do centrální části parku situovali dva nejvýraznější prvky celé kompozice – jezírko a malý amfiteátr s jevištěm zastřešeným soustavou polygonálních „deštníků“. V sedmdesátých letech však zábor severovýchodní části parku pro výstavbu plaveckého areálu a zmenšení rozlohy prostranství proměnily prostorové poměry a kompoziční vztahy v daném místě a objekty zbavily jejich ústřední úlohy.

Svoji současnou podobu park získal během rekonstrukce v letech 1995–1997, provedené podle návrhu architekta Václava Šmolíka. Autor změnil výtvarnou koncepci prostranství a původní sestavu mnohoúhelníkových ploch nahradil uspořádáním, jež klade větší důraz na organické linie a oblé tvary. Park protkal křivkami cest a původně polygonální vodní nádrž upravil do podoby nepravidelně tvarovaného jezírka. Do prostoru malé vodní plochy umístil smuteční vrbu a keramický maják od sochaře Ivana Hostaši (plastika z roku 1996 se s téměř deseti metry výšky stala doposud nejvyšším objektem vytočeným na hrnčířském kruhu). Václav Šmolík spolu s kolegou Václavem Ulčem si v téže době postavili ve svahu na okraji parku při Částkově ulici sídlo svého ateliéru.

V pozdějších letech park doplnila další výtvarná díla – dřevěné objekty ze sochařských sympozií, která v parku proběhla v letech 2009 a 2014, a v roce 2017 pak také kovová plastika Zámky lásky, navržená výtvarníkem Karlem Sykou. Již o rok dříve nahradilo původní scénu amfiteátru nové kruhové pódium zastřešené membránovou konstrukcí podle projektu Václava Šmolíka.


MR – PK

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10