Borský park

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7230920, 13.3649539

Borský park představuje nejrozsáhlejší parkově upravenou plochu na území města. Výrazný přírodní celek v urbanismu Plzně o rozloze 39 hektarů se rozprostírá při jižním konci nejvýznamnějšího plzeňského bulváru – Klatovské třídy – na okraji Jižního Předměstí. V místě výrazného terénního zlomu při železniční trati nad řekou Radbuzou tvoří pomyslnou západní hranici městské zástavby. V jeho přímém sousedství se kromě vodní nádrže České údolí nacházejí další rekreační plochy, ale také borská věznice.

Právě snahy o kultivaci okolí trestnice předcházely založení samotného Borského parku. Patrně v letech 1884–1889 nechal správce vězení Potůček zřídit na vězeňském pozemku mezi budovou a železniční drahou malý park. Roku 1892 pak dal tehdejší vedoucí městského lesního úřadu Josef Sigmond zorat hliniště u věznice a osázel jej smrky, modříny a břízami. Právě na tyto první úpravy zeleně a vysazené stromy na stráních nad Českým údolím navázal roku 1914 nově založený sad na místě někdejšího vojenského cvičiště nedalekých dělostřeleckých kasáren, situovaných v cípu mezi dnešní Klatovskou třídou a Kaplířovou ulicí. Stalo se tak díky úsilí Jednoty pro zakládání sadů a zkrášlení města, která si od svého vzniku roku 1874 kladla za cíl zpříjemňovat Plzeňanům pobyt ve městě.

Návrh parku vypracoval architekt Leopold Batěk, ředitel pražských městských sadů. Původně menší území o šířce dvou až tří městských bloků protkal sítí obloukových cest s dvojicí příčných os v severní části. Do jejich křížení umístil centrální travnatou plochu, lemovanou okružní stezkou s lipovými alejemi a s pohledovou osou orientovanou na siluetu hradu Radyně, vzdáleného necelých devět kilometrů. Součástí sadové výsadby byly také památné stromy – Mickiewiczova a Husova lípa. Vzhledem k událostem první světové války byly práce na úpravě parku brzy přerušeny a pokračovaly až roku 1919. Park, do té doby zvaný Guldenerovy sady, se na počest vojáků bojujících za české země a novou republiku přejmenoval na Sad českých legionářů. Podle původního plánu byl dokončen až po roce 1926, kdy jej od okresu převzalo do správy město. Tehdy jeho plocha zabírala 25 hektarů.

Prvního rozšíření se park dočkal v letech 1930–1931, kdy byly kultivovány jižní svahy směrem k železniční trati. Město tehdy využilo dotací od ministerstva sociální péče na nouzové práce a terénními úpravami a výsadbou konifer zaměstnalo lidi postižené hospodářskou krizí. Jehličnany tam dnes doplňují listnaté porosty. Ve druhé polovině padesátých let minulého století byl k sadu – nyní již Borskému parku – na východě připojen lesopark, který vysadili pionýři a další obyvatelé města v akci „Z“. O menší část plochy naopak park připravila v šedesátých letech tramvajová točna a konečná stanice autobusových linek se zázemím řidičů v severním cípu území při křížení Klatovské třídy a ulice U Borského parku. Přibližně v téže době vznikly v severní části parku, přiléhající k novému sídlišti Bory, tenisové dvorce a další venkovní hřiště. V letech 1971–1972 pak byla zřízena krytá sportoviště TJ VŠ Slavia.

Po několika desetiletích započala roku 2006 obnova parku trvající celé desetiletí. Projekt revitalizace vypracoval Pavel Šimek z ateliéru Florart. Centrální louka byla nově zatravněna a opatřena zavlažovacím systémem, během dalších let byl pak postupně osazen nový mobiliář, upraveny byly parkové cesty a vysazeny nové dřeviny. V poslední fázi bylo vybudováno dětské hřiště nebo cvičící prvky pro dospělé.

 

JČ – MK – PK

Prameny

  • mapy.plzen.eu
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9C10