Anglické nábřeží

(Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.744006N, 13.37964E

Anglické nábřeží (v době nacistické okupace Německé a mezi lety 1949 a 1989 Charkovské nábřeží) se rozprostírá na levém břehu řeky Radbuzy. Na své podélné ose je z jihu ohraničeno souborem tří starších příhradových železničních mostů a novodobým silničním mostem Milénia a ze severu, níže po proudu, mostním systémem U Jána (včetně historického II. Pražského mostu). Staronové pojmenování nábřeží upomíná na prvorepublikové spojenecké pouto mezi politickými reprezentacemi nově vzniklého Československa a Velké Británie.

Historicky byl prostor kolem řeky Radbuzy součástí Říšského Předměstí (situovaného západně od vnitřního města) a Pražského Předměstí (rozvíjejícího se na východ od městského centra), resp. někdejšího Špitálského Předměstí, nacházejícího se mezi Mlýnskou strouhou a Radbuzou. Do druhé poloviny 19. století toto území představovalo topograficky komplikovaný pás zahrad, sadů a polí náležejících k hospodářským dvorům a předměstským domům, vystavěným mimo záplavovou oblast.

Svoji nynější podobu nábřeží získalo díky usměrnění toku Radbuzy prostřednictvím tzv. pevné regulace, která byla realizována v etapách mezi lety 1897 a 1923, a s ní souvisejícím zasypáním kanálu Mlýnské strouhy v letech 1921–1923. Nepominutelnou součástí celého projektu byla stavba Wilsonova mostu (dříve též most císaře a krále Františka Josefa I., most Karla IV., most Vítězství či Stalinův most), provedená v rozmezí let 1912–1913 na základě návrhu Václava Mencla a nejspíše i Josefa Farkače. Tento mostní objekt, zrekonstruovaný v roce 2014, sehrál v meziválečném období důležitou úlohu spojnice mezi rozšiřujícím se městským centrem a nedlouho předtím zbudovaným centrálním železničním nádražím, potažmo Pražským Předměstím.

V prostoru nově vytvořeného nábřeží byla zahájena plánovaná výstavba veřejných reprezentativních budov, které měly zprostředkovat obraz Plzně coby sebevědomého a moderního města. Na atraktivních parcelách v těsné blízkosti Wilsonova mostu vznikl v letech 1923–1925 soubor tří družstevních domů přezdívaný U Trojdohody (C1–1698). V jeho bezprostředním sousedství, v místě někdejší Řemeslnické besedy a městské plovárny s půjčovnou loděk, byl v druhé polovině třicátých let dle návrhu Jaroslava Fišera vystavěn funkcionalistický komplex sborového domu, modlitebny a činžovních domů tzv. Korandova sboru (C1–2142 a C1–2219).

Prostranství na protější straně Americké třídy vzniklo v sedmdesátých letech minulého století úplným odstraněním dvou bloků historických budov. V první fázi demoličních prací byla stržena řadová zástavba mezi dnes již neexistující Královskou třídou (dříve též součástí Prokopovy třídy) a nábřežím, ve fázi druhé byly zbořeny stavby lemující východní stranu Goethovy ulice včetně novorenesančního objektu Německého divadla (1869, Josef Niklas) a na něj navazujícího Německého domu. V sousedství někdejšího divadla, na nároží dnešní Goethovy ulice a Americké třídy, vznikl v letech 1935–1937 funkcionalistický obchodní a činžovní dům Pražské městské pojišťovny (C1–356J). Autorem návrhu budovy je František Roith.

Demolicemi uvolněné ploše dnes vévodí rozsáhlá budova Státní banky československé (1983, Vladimír Belšán – Miloslav Sýkora), která byla mezi lety 2012 a 2013 rekonstruována coby plzeňské sídlo Komerční banky. Prostranství před východním průčelím objektu plynule přechází v terasovitě upravený prostor nábřeží. Tato naddimenzovaná, architektonicky nepříliš šťastně řešená a společensky jen obtížně využitelná veřejná plocha dlouhodobě slouží jako místo oficiální politické paměti: v letech 1953–1962 zde byl umístěn Stalinův pomník (Josef Malejovský – Richard Podzemný), který byl v roce 1983 nahrazen památníkem československo-sovětského přátelství (podnož: Vladimír Belšán – Miloslav Sýkora; sochařská díla: Rudolf Svoboda). Vysoký mramorový obelisk, původní součást díla, byl v roce 1993 upraven na památník obětem komunistického teroru.

Níže po proudu Radbuzy, v nejseverněji položeném bloku nábřežních budov, se nalézá nejrozsáhlejší funkcionalistická realizace meziválečné Plzně, nárožní objekt policejního ředitelství (C1–1778), který v druhé polovině třicátých let navrhli František Čermák, Gustav Paul a Václav Neckář. Novodobou pohledovou dominantou tohoto území je soubor bývalé administrativní a provozní budovy Hutního projektu, Armabetonu a několika dalších podniků a restaurace Bohemia (1969, Vladimír Belšán – Jaroslava Gloserová – František Kozák – Josef Kylián – Jan Zikmund), jehož výstavbě předcházela z hlediska památkové péče problematická demolice jižní strany Pražské ulice (dříve též Poděbradovy třídy či třídy Marie Škardové). Také tzv. Bohemka již prošla celkovou rekonstrukcí (2002–2004). Součástí úprav byla i nástavba pavilonu vyhlídkové kavárny na střeše výškové budovy. Objekt někdejší restaurace Bohemia, který svoji současnou podobu získal v devadesátých letech, již delší dobu slouží převážně administrativě (restaurace s původním názvem nicméně v souboru funguje i dnes).

 

MK – PK

Prameny

  • mapy.plzen.eu
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9