Jiráskovo náměstí

(Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.736789, 13.391848

V druhé polovině 19. století odstartoval rozvoj průmyslu v Plzni překotný růst města. Započala rychlá zástavba poklidných předměstí a množství rozlehlých zahrad s vilami a dvorů s usedlostmi muselo ustoupit převážně bytovým domům. Na Pražském (posléze Východním) Předměstí postupovala výstavba od hlavního železničního nádraží podél Slovanské třídy. Tradiční blokové uspořádání vycházelo z regulačních plánů z devadesátých let 19. století, které sice byly během let upravovány, jejich základní kompoziční principy však zůstávaly neměnné.

Monotónní pravidelnost důsledně pravoúhlého rastru však byla coby ústřední koncept rozvrhu nových částí města brzy zpochybněna. Již od přelomu století architekti do urbanistických plánů vnášeli i nepravidelné bloky, široké vzdušné komunikace a velkorysejší veřejná prostranství. Tento trend potvrdily i regulační plány přepracované zaměstnanci městského stavebního úřadu kolem roku 1910 a v závěru dvacátých let 20. století i generální regulační plán Vladimíra Zákrejse.

Snaha urbanistů vytvořit dostatek dobře fungujících veřejných prostorů se projevila i na území Pražského Předměstí. Jedním z nejvýznamnějších a nejpřívětivějších veřejných prostranství se stalo Jiráskovo náměstí, vzdálené jeden blok východně od frekventované Slovanské třídy. V plánech města se objevilo právě okolo roku 1910 a během několika let již bylo částečně obestavěno. Protože výstavba v blízkosti náměstí postupovala plynule od Petrohradu směrem k jihu, základní tvar prostranství i stopa většiny ulic vycházejících z náměstí respektuje ortogonální blokovou strukturu. Půdorys náměstí ve tvaru úzkého obdélníku vznikl vynecháním tří domovních bloků v pravoúhlé mřížce zástavby mezi Houškovou a Radyňskou ulicí. Jihovýchodní hrana náměstí tvořená půlkruhovým závěrem, z nějž paprskovitě vybíhají čtyři ulice, už naznačila nové směřování územní regulace. Výstavba většiny domů obklopujících náměstí byla dokončena během třicátých let.

Náměstí příčně protíná a na dva nestejně velké segmenty dělí Farského ulice. Jihovýchodně od ní se rozprostírá komplex dominikánského konventu s kostelem Panny Marie Růžencové s klášterní zahradou. Původně celou zbývající část náměstí tvořila zelená plocha, ve třicátých letech parkově upravena. Často se zde pořádaly víkendové trhy a zajížděly sem cirkusy.

Kostel byl postaven v letech 1912–1913, aby sloužil nově založené farnosti pro Pražské Předměstí, Božkov, Hradiště a Lobzy. Architekt Antonín Möller katolický stánek koncipoval jako trojlodní bazilikální kostel s jednou příčnou lodí a téměř 60 metrů vysokou věží zakončenou jednoduchou jehlancovou střechou. Na boční stranu kostela pozdně secesních forem, v sakrální architektuře ne zcela obvyklých, plynule navazoval klášterní konvent dominikánů, kteří získali novou farnost do správy. K budově kláštera od jihovýchodu přiléhá klášterní zahrada, původně členěná do šesti obdélných segmentů určených k pěstování různých druhů plodin, ovoce a zeleniny pro samozásobení dominikánů. Na rozdíl od chodníků po obvodu náměstí vydlážděných žulovými deskami (tzv. plzeňskou dlažbou) byla okolo klášterního areálu z finančních důvodů provedena levnější mramorová dlažba (tzv. pražská mozaika).

Ještě před první světovou válkou se město rozhodlo vystavět na Pražském Předměstí budovu pro komplex III. obecné školy, chlapecké a dívčí. Zakoupilo rozlehlý pozemek při jižním cípu Jiráskova náměstí a v roce 1914 pověřilo architekta městského stavebního úřadu Hanuše Zápala vypracováním návrhu. Zápal připravil tři varianty řešení budovy, projekt však dokončil až po první světové válce. Objekt koncipoval symetricky na půdorysu ve tvaru U – hlavní průčelí se středovým rizalitem zakončeným trojúhelným štítem orientoval do náměstí, obě boční křídla s oddělenými vstupy pro dívky a chlapce do dvora. Po svém otevření v roce 1923 nesla škola přízvisko prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Během druhé světové války byla škola několikrát zabrána pro vojenské účely, po osvobození pak několik měsíců fungovala jako ubytovna amerických vojáků. Po roce 1948 si sice ponechala svoji původní funkci, ale změnila název; několik desetiletí nesla jméno Aloise Jiráska.

Klášter v průběhu války čelil silnému tlaku ze strany gestapa. Kvůli obsazování dalších klášterů sem Němci postupně přesunuli plzeňské redemptoristy a františkány; nakonec budova sloužila jako lazaret pro wehrmacht a v květnu 1945 pak jako zotavovna pro vězně z koncentračních táborů. Další změny přinesl až Únor 1948. Po nuceném odchodu dominikánů v roce 1950 dostaly objekt kláštera k užívání nejrůznější městské instituce, především Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ) Plzeň-sever. Zahrada byla rozdělena na menší zahrádky, část využívala mateřská a základní škola. V roce 1948 byl také v části náměstí za klášterní zahradou a před budovou školy zahájen provoz trolejbusové linky číslo 12 na trase Skvrňany–Božkov.

Výrazný zásah dostalo náměstí v sedmdesátých letech, kdy na místě plánovaného, ale nikdy nedostavěného bloku domů přímo naproti klášteru vyrostl šestipodlažní bytový dům. Tato necitlivá intervence do prostoru a atmosféry náměstí nese dodnes většina obyvatel Slovan se značnou nelibostí. Část původně parkové plochy u budovy dnes slouží pro parkování. V sedmdesátých letech se také v části klášterní zahrady měla realizovat novostavba drážní polikliniky. K uskutečnění záměru nedošlo, zahrada však zůstala z větší části opuštěna a zarůstala náletovou zelení.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se klášter vrátil pod správu dominikánů, kteří jeho provoz obnovili, a základní škola se ve svém názvu opět přihlásila k T. G. Masarykovi. Veřejný prostor náměstí nedoznal téměř žádných změn, jeho stav však poznamenávají dožívající povrchy pochozích ploch i neutěšený stav vegetace. Dlouhodobý cíl městského obvodu Plzeň 2 – Slovany revitalizovat Jiráskovo náměstí oživila v roce 2012 iniciativa žáků Masarykovy základní školy, kteří navrhli zpřístupnit klášterní zahradu veřejnosti. Radnice obvodu na tuto myšlenku o tři roky později navázala projektovým záměrem obnovy náměstí, připraveným v úzké spolupráci se spolkem Pěstuj prostor, Klášterem dominikánů Plzeň, Masarykovou základní školou a s přispěním žáků a pedagogů Církevního a Sportovního gymnázia.

Díky úspěchu záměru, zdůrazňujícího participativní rovinu akce, v grantové výzvě Nadace Proměny Karla Komárka započaly v roce 2016 práce na přípravě projektu. Ve vyzvané architektonické soutěži na jaře 2017 zvítězil návrh ateliéru re:architekti. Realizace jejich projektu obnovy by měla začít v průběhu roku 2018.


MR – PK

Prameny

  • Historie Jiráskova náměstí (1765 až 2016), Obnova Jiráskova náměstí a klášterní zahrady v Plzni, http://jiraskovonamesti.plzen.eu/historie, vyhledáno 21. 12. 2017.
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9