Haly výstavu Měšťanského pivovaru v Plzni
1929–1930

U Prazdroje 2501 (Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.7486271, 13.3889812
Architekt:
Stavitel:

Východně od doubravecké silnice, naproti ústřední strojovně a kotelně, stál v pivovarském areálu dům č. p. 64 s bytem vrchního sládka. Přesná datace jeho výstavby není známa. V situačním plánu pivovaru z roku 1842 ještě není zakreslen, objevuje se však na malbě areálu datované rokem 1873 coby stavba na obdélném půdorysu se zvýšeným přízemím, valbovou střechou, výrazným trojúhelným štítem v hlavním průčelí a východně orientovaným středovým rizalitem se vstupem do zahrady.

Do současné podoby byla stavba upravena v roce 1900 pro potřeby nového sládka Adolfa Bayera, pozdějšího stavebníka bytového a obchodního domu č. o. 13 v dnešní ulici Bedřicha Smetany (C1–159). Jižně od objektu sládka byla v areálu pivovaru před rokem 1873 postavena budova výstavu a lahvovna (od roku 1887 podnik stáčel pivo do lahví). Původní komplex měl nesourodý charakter – k podélnému objektu ukončeném při severní straně sedlovou střechou přiléhala z jihu dvoupatrová štíhlá stavba s tvarem pivovarského hvozdu, kterou v západní fasádě doplňovala krytá rampa. Ta od roku 1880, kdy pivovar získal souhlas s užíváním nově vybudované železniční vlečky, sloužila k manipulaci surovin a nakládce hotových výrobků. Zpočátku obsluhovalo výstav celkem 62 vagonů na dráze o délce 1 404 m. Vlečka se severně od výrobního areálu napojovala na hlavní železniční tratě spojující plzeňské hlavní nádraží s dalšími městy monarchie.

V roce 1887 doplnila západní průčelí komplexu výstavu nová hodinová věž, navržená i provedená stavitelem Eduardem Krohem. Její novogotický styl zdůrazňuje hlavní římsa, ve spodní části zdobená zubořezem a vybíhající do cimbuří s rohovými vížkami na konzolkách. Do úrovně prvního patra ji zdobila barevně odlišená rohová bosáž. V roce 1899 soubor budov na západní straně rozšířila a do formy uzavřeného dvora sjednotila nová stáčírna lahví. Tvarosloví dvoupodlažního objektu se železobetonovou konstrukcí odpovídalo dobovému pojetí průmyslové architektury – převýšený parter byl omítnutý, v patře byl skelet vyplněn režným cihelným zdivem.

S rozvojem železniční sítě v areálu pivovaru a neustále se zvyšujícím objemem výroby vyvstala na konci dvacátých let minulého století nutnost výstav rozšířit. Plán předpokládal vybudování nových ramp vyžadující zakrytí hlavní pivovarské silnice v celé její šíři až k protějším sladovnám, a stržení části sládkova domu. V něm však stále užíval svůj byt Adolf Bayer. K demolici se přikročilo až po jeho smrti v roce 1929. Do roku 1930 byl prostor před výstavem zastřešen na základě plánu zkušeného plzeňského stavitele Karla Hájka, jehož firma stavbu také realizovala, železobetonovou konstrukcí s rozponem 18 a 20 metrů a charakteristickými segmentovými oblouky. Vnitřní prostor manipulace osvětlovaly příčně orientované šedové světlíky, v pravidelném rytmu prolamující dvojici tenkých betonových skořepin. Obě hlavní průčelí v podélné ose zjemnily skleněné výplně. První hala blíže k výstavu byla z větší části uzavřena subtilní zdí s rozměrnými prosklenými plochami s tabulkovými výplněmi a obsluhovala automobilovou dopravu. Druhá, postavená nad kolejemi, umožňovala zásobovat nákladní vlaky o délce až 50 m.

Lahvovna byla v roce 1932 automatizována a o pět let později rozšířena severním směrem; na východní straně byla přistavěna krátká krytá rampa pro nákladní vozy. Po výstavbě nové lahvovny na konci šedesátých let minulého století byl stávající provoz zrušen a objekt sloužil k plnění sudů. S přenesením lahvovny a zrušením železniční vlečky postupně ztratily svou funkci i železobetonové haly výstavu.


Stavebník

Měšťanský pivovar v Plzni

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9