Budova štoků a spilek Plzeňských pivovarů
1949–1952

U Prazdroje 2497 (Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.7480205, 13.3875381

Spilky (čili kvasírny) byly nepostradatelnou součástí Měšťanského pivovaru od jeho založení v roce 1842. První spilka byla situována přímo v pivovarské budově. Protože její kapacita brzy nestačila, vystavěl v roce 1852 plzeňský stavitel Martin Stelzer na místě bývalých stájí, nacházejících se při řece Radbuze v místě nové části nynější varny, samostatný objekt spilek a štoků. Již roku 1856 byla budova dále rozšířena. Do roku 1868 byly postupně přistavěny spilky později označené čísly 1–5, a sjednotily tak téměř celou západní stranu pivovarského komplexu. První dvě budovy vznikly na téměř trojúhelném půdorysu, kdy ze západu ohraničovaly nepravidelný pozemek a z východu vytvářely spolu s protilehlými manipulačními sklepy obdélný dvůr. Spilky č. 3–5 měly půdorys obdélný; podobně jako nejstarší spilku je charakterizovala sedlová střecha, řada velkých oken s půlkruhovým zakončením a hřebenové větráky.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století byly realizovány rozsáhlé budovy spilek č. 6–7 na opačné straně silnice, jež tehdy procházela areálem pivovaru. Autorem projektu byl Gustav Noback. V roce 1883 se provozy včetně chladíren dále rozšířily a modernizovaly. V letech 1890–1891 pivovar při zmíněné silnici zřídil spilky č. 8 a 9 (v objektu se v současnosti nachází restaurace Na Spilce). Ještě před koncem 19. století byla spolu s chladírnami a bednárnou přistavěna desátá spilka, která se napojila na spilky č. 4 a 5. Jedenáctá spilka pak byla postavena v roce 1902 severně od spilky č. 10 podle projektu plzeňského stavitele Eduarda Kroha.

K roku 1926 měl pivovar šest chladíren a 28 chladicích štoků, které zpravidla tvořily nadzemní část stavby spilek. Spilky, uložené na železných kantnýřích a postavené z poloviny pod zemí, tehdy zaujímaly plošnou výměru 18 200 metrů čtverečních a soustředily 2 100 dubových kvasných kádí. 

Na počátku čtyřicátých let 20. století bylo ve spilkách postupně vyměňováno zastaralé strojní a chladírenské zařízení systému amoniakových kompresorů. Ve válečném roce 1944 poničil celý trakt štoků a spilek situovaných podél řeky spojenecký nálet. Od roku 1946 proto byla plánována stavba nové velkokapacitní spilky a chladírny, která: „(…) bude po stránce stavební i po stránce vnitřního vybavení opravdu posledním slovem techniky, ale která také po estetické stránce vhodně a imposantně vyplní celou levou stranu hlavního nádvoří“. 

Realizace nové budovy na místě spilek č. 4 a 5 započala roku 1949 a společně s opravou části původních spilek probíhala do roku 1952. Stavba se železobetonovou nosnou konstrukcí se přimkla k severní části zachovaného torza spilky č. 10. Od podélné osy starší spilky se odchýlila jemným konvexním zakřivením své hmoty. (V místě napojení je dnes situován výrazný halový vstup s proskleným průčelím, jehož tvar kopíruje křivku půdorysné stopy poválečné části. Jde o výsledek adaptace budovy z roku 2002.) V elementárních formách stavby z přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století se odráží tvarosloví původních objektů; výjimku představuje pouze velkorysá střecha segmentového tvaru s průběžným hřebenovým světlíkem a plechovou krytinou. Moderní charakter novostavby je patrný v pásu rozměrných oken probíhajícím v obou delších fasádách; potvrdit jej měl i pozdně funkcionalistický dvoupodlažní objem s plochou střechou, předstupující hlavní budovu a formující jižní průčelí objektu, k jeho realizaci však nedošlo.

Zaměstnancům podniku poskytla nová budova štoků a spilek odpovídající zázemí: šalandu, jídelny, koupelny, šatny a sušičky oblečení a obuvi. Tři roky po dokončení stavby zde byly instalovány chladicí štoky, v roce 1962 pak v rámci modernizace provozu 128 ocelových kádí. Roku 1971 byl nad vyrovnávacím schodištěm před vstupem vybudován památník bitvy u Sokolova, odstraněný po pádu totalitního režimu v listopadu 1989. V roce 1973 byla k poválečné budově přistavěna další spilka. Po její demolici v devadesátých letech 20. století bylo na jejím místě zřízeno parkoviště.

Objekt bývalých štoků a spilek byl roku 2002 adaptován na návštěvnické centrum podle projektu architekta Jiřího Hanzlíka. Součástí přestavby byl i zmíněný nový vstupní trakt. V centru je dochován někdejší projekční sál, který byl zřízen v roce 1974 v hale štoků a v němž byly skupinám návštěvníků promítány filmy o postupu výroby se záběry z jednotlivých provozů. V současné době přivádí část návštěvníků k hlavnímu vchodu centra železobetonová lávka, propojující areál pivovaru se Štruncovými sady. Realizována byla v roce 2012 dle návrhu architektů Daniela a Pavla Němečkových.


TŘ – PK

Stavebník

Plzeňské pivovary, n. p.

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9