Budova Jubilejního okresního dětského domova
1928–1931

Karlovarská 585/48, Lidická 585/2 (Plzeň) Plzeň Severní Předměstí
GPS: 49.7613450N, 13.3691372E
Karlovarská 585/48 (foto 01), Foto: Petr Jehlík Karlovarská 585/48 (foto 02), Foto: Petr Jehlík Karlovarská 585/48 (foto 03), Foto: Petr Jehlík Karlovarská 585/48 (foto 04), Foto: Petr Jehlík Karlovarská 585/48 (foto 05), Foto: Petr Jehlík Karlovarská 585/48 (situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (půdorys suterénu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (půdorys II. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (půdorys střechy), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (svislý řez I–I), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (svislý řez II–II), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (svislý řez III–III a IV–IV), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (svislé řezy V–V, VI–VI a VII–VII), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (fasáda jihozápadní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (fasáda severovýchodní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (fasáda severozápadní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (fasáda jihovýchodní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (letní jídelna), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (adaptace – půdorys suterénu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (adaptace – půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (adaptace – půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Karlovarská 585/48 (adaptace – půdorys II. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně

Budova Jubilejního okresního dětského domova (dnešního Procháskova ústavu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni) patří mezi nemnoho plzeňských meziválečných staveb, jimž se dostalo pozornosti také na stránkách celostátních architektonických periodik. Na zhotovení projektu dětského domova totiž ministerstvo techniky v roce 1928 vypsalo veřejnou ideovou soutěž, proti jejímž výsledkům část poroty v čele s pražskými funkcionalisty Josefem Grusem, Karlem Tymichem a Vladimírem Wallenfelsem podala minoritní votum a neváhala svoje výhrady vůči vítěznému projektu otisknout v prestižním časopise Architekt SIA. („Velmi rádi bychom četli protokol soutěže a byli o průběhu posuzování informováni, neboť není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. … Budeme podobné případy sledovati.“)

Z jedenadvaceti došlých návrhů byl první cenou odměněn projekt Bohumila Chvojky a Rudolfa Černého, architektů dlouhodobě působících v Plzni (ať už na místní průmyslové škole nebo ve Sdružení západočeských výtvarných umělců). Jejich návrh se pisatelům patrně nejevil jako dostatečně architektonicky progresivní – na rozdíl od funkcionalistického projektu Františka Fialy, který obdržel druhou cenu a byl také reprodukován v časopise Sdružení architektů Stavitel. K realizaci Chvojkova a Černého projektu se nicméně v roce 1928 „pod taktovkou“ stavitele Františka Němce st. přikročilo, a to na pozemku naproti budově Vyšší hospodářské školy (C8–517) – dobře osluněném a vhodně situovaném poblíž Lochotínského parku a volné bolevecké přírody.

Členitý objekt s plochou střechou architekti koncipovali přibližně na půdorysu písmene T, jehož jednotlivá ramena vybíhají z převýšené střední partie, zastřešující ústřední schodiště. Navzdory promyšlené funkční dispozici, pro niž je charakteristické asymetrické řešení i vytyčení funkcí jednotlivým křídlům, se fasáda budovy vyznačuje konzervativnějším pojetím, umocněným výraznými plastickými římsami a lizénovými rámci lemujícími okna. Tyto prvky Bohumil Chvojka uplatnil již u objektu Okresní nemocenské pojišťovny realizovaném v letech 1925–1927 (C1–1000). 

Stavební program velkokapacitní budovy dobře odpovídal jejímu účelu. Hlavní součástí domu byly místnosti pro chovance, sestávající z pokojů pro denní pobyt, ložnic a příslušenství, rozdělených dle pohlaví a stáří. Kuchyně, umývárny, prádelny, dílny, včetně dalšího provozního zázemí, byly situovány do suterénu, zatímco vestibul, jídelny, herna, kanceláře a byty vedení domova a část ložnic se nacházely v přízemí. Do prvního patra byl projektován vůbec nejdůležitější společenský prostor budovy – víceúčelový kulturní sál, který z exteriéru prozrazují rozměrná podélná okna v předním traktu budovy (sál svou výškou přesahoval výšku obou nadzemních podlaží). Mimo to byly v prvním a druhém patře soustředěny další (až šestnáctilůžkové) ložnice doplněné vždy o umývárny a pokoje dozoru. Na rozlehlém, parkově upraveném pozemku byl dodatečně dostavěn dřevěný pavilon, jenž sloužil jako letní jídelna (v šedesátých letech byl adaptován na zvěřinec), a bazén. V reprezentativní části zahrady před budovou byla osazena civilistní socha Dívenka od Otokara Waltera, mimo jiných prací i autora části sochařské výzdoby zmíněné Vyšší hospodářské školy.

Po druhé světové válce budovu začala využívat Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni, která v roce 1946 nechala pod vedením architekta a stavitele Josefa Cipry provést v interiéru adaptační práce (jednalo se zejména o změny dělicích příček apod.). Drobné stavební změny však objekt zaznamenal i v následujících dekádách 20. století. Navzdory těmto zásahům, které se v exteriéru projevily jen minimálně, si budova, sloužící dnes několika ústavům fakulty, zachovává  původní architektonický výraz z přelomu dvacátých a třicátých let. Díky tomu byla také v roce 2001 prohlášena za nemovitou kulturní památku.


Stavebník

Ministerstvo techniky ČSR

Památková ochrana

Objekt je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 12816/4-5252; zároveň je součástí plošně památkově chráněného území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9