Činžovní dvojdům Hanuše Zápala
1938–1939

Křížkova 42, 16 / 7, 5 (Plzeň) Plzeň Severní Předměstí
GPS: 49.7547791, 13.3773994
Architekt:
Stavitel:
Křížkova 16/5 (foto 01), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 02), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 03), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 04), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 05), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 06), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 07), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 08), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 10), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 09), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 11), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 12), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 13), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 (foto 14), Foto: Petr Jehlík Křížkova 16/5 a 42/7 (situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys suterénu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys II. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys III. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (půdorys podkroví), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (svislý řez), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (pohled přední), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Křížkova 16/5 a 42/7 (pohled dvorní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně

Jednou z nemnoha modernistických staveb na území historické plzeňské čtvrti Roudná je řadový nájemní dvojdům č. o. 5 a 7 v Křížkově ulici, jehož projekt v roce 1938 vypracoval renomovaný místní architekt Hanuš Zápal. Do budovy, jejíž stavbu dokončila firma plzeňského stavitele Otakara Prokopa v červenci 1939, se architekt následně přestěhoval z dosavadního bytu v blízké Malické ulici. Pro výstavbu objektu Zápal patrně využil část financí získaných v roce 1939 prodejem svého domku v Bučí poblíž rodných Krašovic.

Čtyřpodlažní zrcadlově uspořádaný dvojdům s dvoutraktovou dispozicí a šikmou střechou (a v části dvorního traktu také s plochým zastřešením) je jednou z posledních funkcionalistických realizací Hanuše Zápala. Z hladkého purizujícího průčelí budovy, které bylo provedeno ve dvou barevných odstínech, ve střední části vystupuje pravoúhlý třípatrový arkýř s nárožními pásovými okny. Architektův smysl pro detail, který vykazují všechny jeho projekty, se v případě tohoto domu projevil zejména v uplatnění subtilních okenních rámů (původně ve dvou zelených tónech) a nenápadných světlých keramických pásků se zaoblenými hranami ve špaletách oken a dveří, stejně jako v soklu přízemí a v partii kolem vstupních dveří. Dvorní průčelí předstupují „sdružené“ polygonální schodišťové rizality lemované prosklenými verandami.

Obě části dvojdomu soustředily v přízemí garáž a menší jednopokojový byt, v nadzemních podlažích větší dvoupokojové byty a v podkroví garsoniéru. Obytná místnost s hygienickým příslušenstvím se nacházela rovněž v suterénu, kam byla mimo to situována také prádelna a sklepy. Rodina Hanuše Zápala obývala byt v prvním patře domu č. o. 5, který architekt atypicky upravil a vybavil rozměrnými posuvnými dveřmi propojujícími hlavní obytné prostory.

V porovnání se soudobě budovaným a formálně příbuzným bytovým domem manželů Nachtigalových (C2–2245), jehož projekt vypracoval přední plzeňský modernista Václav Neckář, je dobře patrná uměřenost, až „akademičnost“ Zápalova návrhu. Přestože oběma stavbám dominuje ústřední arkýř s nárožními „pásovými“ okny a v obou případech architekti na fasádě uplatnili modernistický keramický obklad, Neckářův návrh prozrazuje větší příklon k avantgardistickým projektům vycházejícím především z pražského či brněnského prostředí. Tato skutečnost – pochopitelná vzhledem k téměř generačnímu rozdílu mezi architekty – nicméně nic nemění na tom, že Zápalův vlastní bytový dům vykazuje nesporně vysokou architektonickou úroveň a patří mezi významné plzeňské meziválečné realizace.

Na slavného architekta a zároveň stavebníka a obyvatele domu upomíná pamětní deska od Jaromíra Veseláka, osazená na uliční průčelí v roce 2005 z iniciativy sdružení Zapálení 02.


Stavebník

Hanuš Zápal

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9