Adaptace a nástavba domu Františka Rajnocha a přístavba továrních budov společnosti F. Dezort, továrna na karoserie a armatury
1929 / 1947

Zborovská 90/2 (Plzeň) Plzeň Doudlevce
GPS: 49.7294345, 13.3818358
Zborovská 90/2 (foto 01), Foto: Petr Jehlík Zborovská 90/2 (foto 02), Foto: Petr Jehlík Zborovská 90/2 (foto 03), Foto: Petr Jehlík Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh nástavby – půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh nástavby – půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh nástavby – svislý řez), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh nástavby – uliční pohled), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – půdorys II. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – svislý řez příčný), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – uliční pohled – nerealiz.), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (adaptace a nástavba – uliční pohled), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (návrh garáže), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (návrh otevřené kolny), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh – situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný návrh – půdorys přízemí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný projekt – půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný projekt – pohled od trati, řez), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný projekt – pohled do Zborovské ul.), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný projekt – pohledy), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (nerealizovaný projekt – řez budovou a železnicí), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (přístavba karosárny – situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (přístavba karosárny – půdorys přízemí a řezy), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (přístavba karosárny – pohled uliční), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně Zborovská 90/2 (přístavba karosárny – pohled postranní), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně

Soubor tří obytných a průmyslových objektů situovaný v místě, kde Doudlevecká třída přechází ve Zborovskou ulici, má pestrou stavební historii. Bytový dům, částečně podsklepený a původně přízemní, a sousední patrová budova pocházejí z poslední dekády 19. století. V první polovině dvacátých let minulého století stavby náležely Barboře Hrabětové, která v roce 1923 nechala hospodářské stavení ve dvoře upravit na provizorní truhlářskou dílnu. 

Roku 1929 nechal nový vlastník nemovitosti František Rajnoch, ředitel plzeňské pobočky firmy Baťa, zpracovat projekt adaptace přízemí obytného domu na podnikovou prodejnu a hostinec; návrh zároveň počítal s nástavbou prvního patra se třemi byty. Vzhledem k Rajnochově tehdejší funkci jistě nebyla náhoda, že plány byly vypracovány ve Zlíně (nejspíše v projekčním oddělení Baťovy společnosti). Ještě téhož roku však projekt upravil plzeňský stavitel Jan Velíšek, který vzápětí stavbu i realizoval. Namísto jednoho podlaží však na původní objekt postavil patra dvě. Kromě tří bytů s celkem devíti obytnými místnostmi v prvním patře tak vzniklo ještě pět svobodáren o podlaží výše (všechny v uličním traktu). Zvětšila se i zastavěná plocha domu – část dvorního traktu v přízemí byla rozšířena o více než tři metry a úzké příčné křídlo se schodištěm bylo prodlouženo o hygienické zázemí s pisoáry. Původně plánovanou prodejnu nahradil výčep, průjezdem oddělený od hostinských místností s kuchyní. Vzhledem k rozšířené obytné kapacitě domu mohl Rajnoch v roce 1930 v budově zřídit ubytovnu pro 30 zaměstnanců Baťovy filiálky.

V uličním průčelí budovy jsou dvě hlavní stavební etapy dobře patrné. Nerealizovaná „zlínská“ varianta odpovídala modernímu étosu firmy Baťa –  fasáda nástavby byla kromě jednoduchých podokenních říms zcela hladká, plochu pěti oken členily subtilní rámy a forma prosklených výkladců prodejny i vstupu byla ryze soudobá. Po Velíškově úpravě exteriér budovy poněkud ztěžkl tradicionalistickými prvky: zvýrazněnými římsami mezi podlažími i římsami pod okny, plastickými plochami omítky v postranních partiích průčelí a dvojbarevným řešením pláště. Podoba přízemí zůstala v obou návrzích zachována – fasádu nad nízkým kamenným soklem člení pětice úzkých oken s půlkruhovým záklenkem (a jedno rozměrné trojdílné okno namísto plánovaného výkladce) a stejně tvarovaný portál sloužící jako vchod do objektu a dále do dvora. Totéž tvarosloví charakterizuje i sousední budovu. Na fasádě, uprostřed prolomené vjezdem pro vozy, je uplatněn jednoduchý lizénový rastr. Portál průjezdu s rovným překladem flankují dvě boční okna s půlkruhovým zakončením. Podkrovní prostor v patře osvětluje šest okének, po vzoru sdružených oken uspořádaných do dvojic. Střední část průčelí původně završoval obloučkový štít se stejně tvarovaným oknem a za ním stoupala valba šikmé střechy.

V závěru třicátých let minulého století oba objekty i rozlehlý dvůr patřily společnosti F. Dezort, továrna na karoserie a armatury. Firma původně vyráběla jízdní kola, ve dvacátých letech minulého století výrobu rozšířila i na vozy a bryčky. Na konci této dekády provozoval František Dezort v Plzni jedinou povolenou plzeňskou autoškolu. S rozvojem autobusové dopravy a automobilismu vůbec se jeho podnik více zaměřil na produkci karoserií a armatur. Zakázkovou výrobou plnil objednávky automobilek Škoda či Praga. Společnost dokázala vyrobit pro daný podvozek jakoukoliv karoserii – otevřená i uzavřená provedení, skříňové dodávky, pick-upy s plachtou apod. Připravila i speciální karoserii automobilu, kterým po roce 1945 podniklo plzeňské loutkové divadlo Antonína Kašpara turné po USA. 

V roce 1939 zamýšlel Dezort na pozemku ve Zborovské ulici vybudovat novou karosárnu. Projekt velkorysé modernistické průmyslové stavby připravil plzeňský architekt a stavitel František Měsíček. Navržený dvoupodlažní objekt o délce více než 100 metrů navázal na stávající objekty ve frontě Zborovské ulice, orientovaný však byl podél části nové, dosud nepojmenované ulice, která se Zborovskou svírala tupý úhel (ulice, s níž počítal regulační plán Plzně od Vladimíra Zákrejse z let 1929–1932, měla být součástí spojnice městských částí Bory a Slovany). Měsíček obě nároží budovy v proponované ulici měkce zaoblil. Utilitární stavbě vetkl strohé, nicméně působivé funkcionalistické tvary.  Obvodový plášť prolomil rastrem pásových oken a daný rytmus v obou uličních fasádách zdůraznil „pilastry“ s keramickým obkladem. Tyto prvky, které rozšiřovaly profil zděných meziokenních pilířů, směrem do nové ulice nesly jednotlivá písmena nápisu KAROSÁRNA (do Zborovské ulice byl orientován titul F DEZORT s literami kotvenými do atiky). Cihelné nosné konstrukce architekt doplnil ve střední podélné ose dvoutraktové haly železobetonovými sloupy; ze železobetonu navrhl i žebírkové stropy a konstrukce střechy.

Tovární budova měla v přízemí soutřeďovat karosárnu, kovárnu, kotelnu, sklad paliva, sušárnu dřeva a šatny se zázemím; do patra byla kromě karosárny umístěna strojovna, lakovna a sklad hotových výrobků. Úpravy se měly dotknout i obou stávajících objektů – v přízemí obytného domu měly hostinský provoz nahradit kanceláře a rýsovna, ve vedlejší budově se počítalo s adaptací hostinského sálu na sedlárnu. S ohledem na zajištění dostatečného přirozeného osvětlení mělo být zvětšeno několik oken v průčelí budov. Kvůli nedokončenému parcelačnímu řízení (zřejmě způsobeném nastupujícím válečným konfliktem) však ani jedna část Měsíčkova projektu nebyla realizována.

Dva roky po válce společnost Františka Dezorta, jež se i nadále věnovala produkci karoserií a armatur, přistoupila k realizaci karosárny v provizorní, výrazně skromnější podobě. Důvodem bylo naplnění tzv. dvouletého plánu, který firmě ukládal výrobu karoserií autobusů Praga NDO. František Měsíček tentokrát navrhl přízemní halovou budovu na půdorysu L, jež obemkla stávající objekty. Zatímco křídlo obrácené průčelím do Zborovské ulice sloužilo jako karosárna s kovárnou, v druhém křídle, odsazeném od starších budov a uzavírajícím část dvora, byla otevřená kolna, technologie ústředního topení, tzv. kyslíkárna a garáž. Kvůli plánované dočasné povaze novostavby byla její konstrukce provedena ze dřeva. Lehce zalomenou uliční fasádu rozčlenila rozměrná plechová vrata a okno s luxferovou výplní. Pultovou střechu měl směrem do ulice zakrývat štít s atikou osazenou plastickým nápisem KAROSÁRNA F. DEZORT. Podlouhlou severní fasádu, pravděpodobně opatřenou obkladem z vodorovně kladených prken, rytmizovala pětice rozměrných dělených oken; další světlo do interiéru vnášely střešní světlíky.

V obytném domě byla namísto výčepu zřízena šatna, zvětšila se plocha kanceláří a dvorní trakt byl rozšířen o sedlárnu. Ve vedlejším objektu byl někdejší hostinský sál adaptován na klempírnu. Navržená, avšak nerealizovaná úprava fasád obou starších budov odpovídala Měsíčkovu předválečnému projektu.

V roce 1948 byla továrna znárodněna a přešla do správy vysokomýtské Karosy, n. p. jako závod 08. Od roku 1950 se zde pod hlavičkou nedaleké Elektrotechnické továrny Škoda opravovaly elektromotory. V současné době jsou opravny elektromotorů v majetku soukromé firmy a nadále slouží svému účelu. Původní podobu bez větších stavebních zásahů a degradací si zachovala průčelí všech tří objektů.


TŘ – PK

Stavebník

František Rajnoch / František Dezort, továrna na karoserie a armatury

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9