Obytný dům pro zaměstnance trestnice na Borech
1947–1949

Klatovská třída 2867, 2866 / 216, 214 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7220708N, 13.3606136E
Stavitel:

V předpolí borské trestnice vzniklé při cestě z Plzně do Klatov již v sedmdesátých letech 19. století nechala Justiční správa československého státu vybudovat mezi lety 1947 a 1949 bytový dům pro své zaměstnance. „V předvečer“ padesátých let, nechvalně proslulém období nelidského přístupu k řadě vězněných, tak vzniká pouhé desítky metrů od hlavní brány trestnice obytný dům s architekturou navazující na nejlepší tradice meziválečného funkcionalismu, tak charakteristického pro vyspělou kulturu demokratického Československa. 

Přestože stavba káznice byla provedena v letech 1874–1878 (podle návrhu Emanuela Trojana von Bylanow a Franze Mauruse) v historizujícím novorománském stylu, dokázal autor projektu bytového domu ve svém konceptu uplatnit jeden z tradičních kompozičních principů – osovou symetrii. Návrhem dvou zrcadlově obrácených křídel vysunutých před střední část se dvěma prosklenými schodišti se vstupy vytvořil souměrné průčelí obrácené východně k Borskému parku. Celkovou dispozici tvaru písmene L pak získal prodloužením jižního křídla (důvodem bezpochyby bylo využití příhodné orientace vůči světovým stranám). Všechny tři plochy východní fasády jsou proříznuty čtyřmi vodorovnými liniemi průběžných oken. Protiváhou horizontál jsou svislice ustoupených balkonů s lehkým kovovým zábradlím. Zatímco tyto vnější zdi vystupují před železobetonový skelet, který tvoří nosnou konstrukci domu, ostatní části obvodového pláště lícují s nosným skeletem. Dobře čitelná je základní provozní řešení bytů: oblužné místnosti jsou orientovány na sever a západ, tedy směrem k věznici, naopak obytné pokoje jsou obráceny na východ a na jih. Obyvatelé budovy tak mohli být ušetřeni nutnosti konfrontovat se s prostředním věznice i ve volném čase.

Dům, ač vystavěn v rámci poválečného dvouletého plánu, svým obyvatelům nabídl nebývalý komfort. Suterén se sklepními kójemi obsahoval rovněž trafostanici, kotelnu ústředního vytápění, dvě místnosti pro shoz odpadků, kočárkárnu, prádelnu a sušárnu. V každém nadzemním podlaží se nacházely čtyři byty – jeden v severním křídle, jeden ve střední části a dva v křídle jižním. V přízemí zde doplnila bytové jednotky ordinace lékaře a čekárna (na fasádě to dodnes prozrazují jinak řešená okna). K ordinaci náležel lékařský byt se třemi obytnými místnostmi, kuchyní, příslušenstvím včetně dvou lodžií a také pokojíkem pro služebnou (tato místnost je v kolaudačních plánech z roku 1949 již označena – dobově přijatelně – jako šatna). Ze zádveří bytu byla přístupná i ordinace. Ve vyšších poschodích se v těchto místech vždy nacházela třípokojová jednotka. Druhý byt v této části budovy byl kvůli zřízení ordinace s čekárnou koncipován pouze jako dvoupokojový apartmán pro hosty, byt ve středním křídle disponoval třemi pokoji. Dispozice čtvrtého bytu, situovaného do severního křídla, se změnila během realizace – ke dvěma pokojům obráceným k parku přibyl na místě původně plánované kuchyně třetí, malý pokoj orientovaný k vězení. Menší kuchyň pak nahradila šatnu.

Ačkoliv bytový dům stále prokazuje své vysoké architektonické kvality, nedávná oprava fasád a výměna oken připravily jeho exteriér o značnou část původní lehkosti. Plastová okna s širokými rámy vnášejí do minimalistického pláště založeného na precizním detailu nesoulad; chvályhodné je nicméně jejich vsazení téměř do líce fasád. (Modernističtí tvůrci tímto způsobem demonstrovali lehkost obvodových zdí, které pozbyly svou nosnou funkci.) Budově v každém případě ubližuje současné barevné řešení pláště svědčící o tom, že autoři projektu „revitalizace“ fasád nedokázali ocenit vytříbenou architekturu nákladně budovaného bytového domu.


OM – PK

Stavebník

československý stát (Justiční správa)

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9