Obytný dům Josefa a Jiřiny Skupových
1933–1934

Politických vězňů 2044/44 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7265669N, 13.3690092E

Významný český loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka Josef Skupa v roce 1930 skončil s dosavadním učitelským povoláním a vydal se na uměleckou dráhu. Krátce poté se rozhodl vybudovat vlastní nájemní dům, jehož část by využíval jako dílnu a skladiště rekvizit svého divadla. Společně se ženou Jiřinou v roce 1931 odkoupili od manželů Štilipových pozemek v Žitné ulici (dnes ulice Politických vězňů) nedaleko Borského parku. Pro dané místo byl již tou dobou vypracován projekt patrového řadového domu a vydáno povolení k jeho stavbě (autorem návrhu mohl být plzeňský stavitel Antonín Kurel, případně Josef Tyl, „mistr zednický v Plzni“). Mělo jít o tradičně řešenou stavbu s jednoduchou břízolitovou fasádou, v patře oživenou arkýřem, a s konvenční dvoutraktovou dispozicí. Manželé Skupovi nechali projekt upravit a v letech 1933–1934 na jeho základě stavbu pod vedením stavitele Antonína Štipla také realizovat.

V objektu byly dva suterény: ve spodním se nacházely sklepy, ve vrchním – zvýšeném – byla dílna a skladiště rekvizit, hlavní vchod a průjezd, který sloužil i jako provizorní garáž (původní železné vchodové dveře i průjezdová vrata zůstaly dodnes zachovány). Ve vyvýšeném přízemí se nacházela kancelář a dva byty s celkem třemi obytnými místnostmi orientovanými do ulice.

Manželé Skupovi obývali velký, atypicky upravený byt v prvním patře, jehož formální řešení (snížené podhledy, průsvitné stěny) a výbava (vestavěné skříně, nábytek z ocelových trubek) připomenou interiéry navrhované Adolfem Loosem a jeho spolupracovníky. Nejvýznamnějším prostorem v bytě byl obývací pokoj propojený s jídelnou a odpočivným koutem a zabírající téměř celou plochu uličního traktu; ve zbývající části byla malá ložnice. Nad pohovkou u jídelního koutu se nacházela nástěnná malba Svět loutky od Jiřího Trnky, s nímž se Skupa seznámil při školní soutěži. Kromě kuchyně, koupelny a zázemí pro služebnou, umístěných ve dvorním traktu, byla součástí bytu i temná komora. Vzhledem k tomu, že manželství Jiřiny a Josefa Skupových bylo bezdětné, další obytné pokoje se v bytě nenacházely. Autorství projektu adaptace bytu zůstává prozatím neznámé, avšak vzhledem k výjimečnému výtvarnému talentu Josefa Skupy lze předpokládat, že se na architektonické koncepci s až scénickým charakterem sám podílel. Nejvýznamnější části bytu jsou dodnes zachovány.

V severní části dvorního traktu v prvním patře byla k dispozici ještě malá garsoniéra. Část půdních prostor v podkroví využíval Josef Skupa jako skladiště pro své další loutkařské rekvizity. V roce 1938 nechal Skupa v domě zřídit protináletový železobetonový kryt, přístupný nouzovou chodbou a schodištěm ze dvora. Poslední podstatné stavební úpravy byly v objektu provedeny v roce 1989, kdy bylo adaptováno přízemí na prostorný třípokojový byt. Dům si proto dodnes zachovává původní architektonický výraz z první poloviny třicátých let včetně dělených dřevěných oken a již zmíněných železných dveří či průjezdových vrat.


Stavebník

Josef a Jiřina Skupovi

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9