Obytný dům firmy Jiřího Chodounského a Jaroslava Otty s nádvorní provozovnou
1927 / 1939–1940

Klatovská třída 1784/188 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7272731N, 13.3666150E

V druhé polovině dvacátých let dostoupil stavební rozvoj města k samému okraji Borů (součásti tehdejšího Říšského, dnešního Jižního Předměstí). Jiří Chodounský s Jaroslavem Ottou v této době zakoupili pozemek při západní frontě Klatovské třídy, aby zde vystavěli obytný dům a provozovnu pro svůj podnik Maltosia Original Plzeň vyrábějící sladové výtažky. V roce 1927 však již bylo území mezi sadem Českých legionářů (dnešním Borským parkem) a parkově upraveným Benešovým náměstím (dnes náměstím Míru) považováno především za čtvrť obytnou. Nedaleko vybrané parcely se navíc nacházelo Mulačovo sanatorium (C6–1207V). Záměr zřídit a provozovat zde průmyslovou výrobu sladu proto narážel na neustálý odpor sousedů a jejich stížnosti adresované městským institucím. Příslušné úřady přesto žádosti Chodounského a Otty o udělení stavebního povolení vyhověly.

Plzeňští stavitelé František Kvasnička a Adolf Novotný proto mohli ve zmíněném roce vystavět při ulici patrový obytný dům s fasádou svébytně zdobenou vertikálními hřebínky flankujícími střední osu oken, zalamovanými lizénami a zaoblenými okenními šambránami. Výběr a provedení těchto motivů je snad možné připsat doznívajícímu vlivu národního stylu. Uvnitř domu se kromě půdního prostoru a v suterénu umístěných sklepů a prádelny nacházely pouze dva prostorné byty: v patře šestipokojový, v přízemí čtyřpokojový – to kvůli průjezdu spojujícímu ulici s provozovnou ve dvoře.

Utilitárně řešená provozní budova sladovny na půdorysu písmene V a s pultovým zastřešením byla vybavena vlastní kotelnou s vysokým komínem, která dodávala horkou vodu do varny i sušárny. Další prostory sloužily jako šrotovník, sklad, malá kancelář a dvougaráž. Zpočátku se firmě nejspíše dařilo, neboť v roce 1929 požádali majitelé Maltosie o vydání povolení k nástavbě provozovny a vybudování nové, samostatně stojící kotelny s připojením na stávající komín. Autory projektu byli opět Kvasnička s Novotným. Velká hospodářská krize však zřejmě přispěla k bankrotu společnosti a nástavba ani nová kotelna nebyly realizovány. Celý komplex pak získala v exekuci Spořitelna města Vodňan, která jeho výstavbu financovala. Až tehdy byly také zaplaceny dluhy na poplatcích a odstraněny nedodělky, jež bránily řádné kolaudaci obou budov.

Od spořitelny získal dům i nádvorní provozovnu plzeňský stavitel František Doubek s manželkou Boženou, majitelé nedalekého domu č. o. 6 v Kaplířově ulici. Doubek pak na přelomu třicátých a čtyřicátých let nechal soubor výrazně adaptovat stavitelem Václavem Střebským. Ten obytnou budovu zvýšil o nástavbu druhého patra se třemi byty a podkroví upravil jako obytné, byt v prvním patře pak rozdělil na tři menší jednotky. Výrobní objekt z větší části odstranil, strhnout nechal i továrenský komín. Ve dvoře vybudoval podél severní i jižní hranice pozemku celkem 14 garáží ve dvou řadách. Zachovaná část někdejší provozovny byla po úpravě využívána jako dvoupokojový byt; druhý byt se nacházel v patře a další dva v nové části tohoto křídla nad garážemi. Rovná střecha sloužila téměř celou svojí plochou jako terasa.

Pomineme-li výměnu asi poloviny dřevěných oken za nevhodně členěná plastová (nepůvodní jsou zřejmě i vrata v portálu průjezdu), uliční fasáda si dodnes zachovala svoji autentickou podobu. Další zanedbávání údržby však může v krátké době znamenat její rychlou degradaci.


OM

Stavebník

Jiří Chodounský a Jaroslav Otto, Maltosia Original Plzeň / František a Božena Doubkovi (stavitel s chotí)

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9