Přístavba sanatoria Dr. Mulače
1929 / 1931–1933 / 1954–1959

Dvořákova 1207, 1867 / 17, 11, Politických vězňů 1207/34 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7275863, 13.3694547
Dvořákova 1207/17 (foto 04), Foto: Rostislav Zapletal Dvořákova 1207/17 (foto 05), Foto: Petr Jehlík Dvořákova 1207/17 (foto 02), Foto: Petr Jehlík Dvořákova 1207/17 (situace)a, Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys suterénu), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys střechy), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys zvýšené části střechy), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (řez), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (pohled jižní), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (pohled  – alternativa fasády), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (pohled východní), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys suterénu a situace – 1949), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (situace), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys III. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (řez 5 – 5´), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (řez 4 – 4´), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (řez 7 – 7´ a pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (situace – úpravy dvora a komunikace), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1207/17 (stavební úpravy suterénu), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (půdorys sklepů), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (půdorys III. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Dvořákova 1867/11 (řez A-B), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv

Úspěšné soukromé chirurgicko-porodnické sanatorium lékaře Jana Mulače, jež vzniklo v letech 1926–1929 přestavbou secesní vily č. p. 1207 na nároží ulic Dvořákovy a Politických vězňů (C6–1207V), bylo počátkem třicátých let minulého století rozšířeno o rozsáhlou třípodlažní novostavbu přiléhající ke stávajícímu objektu při Dvořákově ulici. Nová budova celému souboru vtiskla charakter velké zdravotnické instituce a zcela změnila jeho dosavadní proporce. Do sanatoria se nově vstupovalo z Dvořákovy ulice přes sloupový portikus, umístěný v ose mírně předstupujícího rizalitu, který tvořil hlavní dominantu celého objektu. Monumentalitu vstupního průčelí ještě umocňovaly vertikální hladké pilastry, kontrastující s horizontálami postranních křídel.

V přízemí stavby, která byla mezi roky 1931 a 1933 realizována pod vedením plzeňských stavitelů Josefa Krofty, Josefa Štiky a Josefa Wiesnera (nejspíše podle návrhu architekta Václava Neckáře), se sice nacházely další ordinace, kancelář a rentgenologické pracoviště, jejím hlavním účelem však bylo pojmout co nejvíce nových pacientských lůžek, soustředěných v pokojích v celém prvním a druhém patře, částečně i ve zvýšeném suterénu. Novostavba byla vybavena nejmodernějším zdravotním a technickým zařízením, mimo jiné i lůžkovým výtahem umístěným v zrcadle tříramenného schodiště ve dvorním traktu. Plochá střecha původně nesla malou nástavbu, v níž byly situovány tzv. Rücklovy (sluneční) lázně.

S krátkou přestávkou válečných let 1944–1945 vedl operatér a chirurg Jan Mulač své sanatorium až do roku 1948. Po znárodnění a několikaletém mezidobí, kdy komplex sloužil potřebám Státní fakultní nemocnice v Plzni (1949–1951), se někdejší sanatorium stalo v roce 1952 závodní nemocnicí plzeňské Škodovky (resp. Závodů V. I. Lenina, n. p. Plzeň). Jistě i proto zaznamenalo v letech 1954–1959 další zásadní rozšíření, a to na základě návrhu projekčního ateliéru plzeňského Stavopravu vedeného architektem Svatoplukem Jankem (autorem projektu pozdně funkcionalistického „dvojhalí“ autobusových garáží v areálu depa Dopravního podniku města Plzně z počátku padesátých let). Při Dvořákově ulici vznikla rozsáhlá přístavba zhruba na půdorysu písmene T a také nástavba třetího patra stávající budovy ze třicátých let, jíž musely ustoupit střešní sluneční lázně. 

Tvarosloví budovy bylo jen minimálně ovlivněno formami aktuálního socialistického realismu – v naznačených modernistických liniích horizontálně uspořádaného hlavního průčelí s profilovanými meziokenními plochami se Janke pokusil v co největší míře navázat na objekt z meziválečné doby. Fasáda novostavby byla omítnuta obdobně probarveným břízolitem a na straně obrácené do ulice částečně obložena umělým kamenem. Budova obsahovala celkem šest podlaží (dva suterény, přízemí a tři patra). Hlavní vstup do nemocnice byl přesunut do středové osy nové přístavby a opatřen vzdušným klasicizujícím přístřeškem se štíhlými železobetonovými sloupy; dosavadní vstup v přístavbě ze třicátých let byl zrušen a z portiku vznikla krytá lodžie. Přízemí s původním vstupním vestibulem bylo adaptováno pro potřeby chirurgie. V nové budově se kromě chirurgického a porodnického oddělení nacházela také interna a dostatek prostoru umožnil obohatit nabídku rehabilitace například o vodoléčbu a elektroléčbu, umístěné v druhém suterénu.

Poslední významné rozšíření nemocnice bylo realizováno v roce 1979, kdy k ní byla připojena sousední čtyřpodlažní budova č. o. 11 ve Dvořákově ulici – původně nájemní dům plzeňského stavebního podnikatele Václava Hajšmana, postavený v letech 1929–1930 patrně podle návrhu stavitele Otakara Šrámka. Funkcionalistická stavba s plochou střechou a symetricky uspořádanou dispozicí i fasádami s převýšenými postranními partiemi a výraznou ústřední konzolovou římsou původně soustředila čtyři dvoupokojové a čtyři jednopokojové byty. V rámci adaptace na rehabilitační středisko byla s hlavní budovou spojena krytou chodbou přisazenou k dvornímu traktu.

Soubor budov Mulačovy nemocnice představuje jeden z nejnázornějších dokladů postupného vrstvení, překrývání a doplňování jednotlivých stavebních etap a pro ně charakteristických architektonických stylů v Plzni.


Stavebník

Václav Hajšman / Jan Mulač / Závody V. I. Lenina, n. p. Plzeň

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
  • O nemocnici, Mulačova nemocnice, http://www.mulacovanemocnice.cz/o-nemocnici/, vyhledáno 24. 11. 2015.
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9