Rodinné dvojdomy Živnostensko-občanského stavebního a bytového družstva pro Plzeň a okolí
1922–1923

V bloku mezi Hruškovou, Čermákovou a Mánesovou ulicí ve vilové čtvrti Bezovka vznikala počátkem dvacátých let 20. století obdoba dnešní developerské výstavby. Stavebníkem rodinných domů bylo Živnostensko-občanské stavební a bytové družstvo pro Plzeň a okolí, zapsané společenstvo s r. o. v Plzni bratrů Josefa a Václava Paškových, které při realizaci domů využívalo zvýhodněných stavebních podmínek a státní podpory zajištěné zákonem o stavebním ruchu z ledna 1922. Družstvo se zaměřovalo zejména na nižší a střední úřednické vrstvy obyvatelstva, které poptávaly nejen standardní byty v nájemních domech, ale také soukromé rodinné domky a dvojdomy. Bratři Paškovi byli také autory stavebních plánů a Václav Pašek, který tehdy zastával funkci městského rady, pak domy realizoval. V Bezovce se stavební produkce družstva bratří Paškových koncentrovala právě do zmíněného bloku domů, v území se však nacházejí i další objekty spojené s jejich jmény. Projekty jednotlivých domů byly koncipovány jako typové – spojováním či kombinací tří, resp. čtyř typů (1, 2, 2a a 3) tak kromě čtyř samostatných domů vznikly i čtyři dvojdomy a jeden čtyřdům.

Dvojdomy č. o. 12–14 a 24–26 v Hruškově ulici byly vystavěny podle projektu Paškových z května 1922 mezi červnem téhož roku a říjnem roku 1923. Obě stavby, vzniklé spojením dvou typových sekcí (tzv. typ 1), působí z exteriéru spíše jako dvě samostatné vily. Velkorysost se projevila i v prostorovém rozvrhu interiéru, zpravidla dochovaného dodnes – ústřední schodišťová hala zaujímá téměř třetinu plochy obou nadzemních podlaží, částečně na úkor obytných místností, jež jsou v každém patře pouze dvě. Schodišťová hala tvoří nejzajímavější a nejhodnotnější část interiéru domu; její dominantou je dřevěné schodiště, které koresponduje s přiznaným trámovým stropem. Podstřešní prostory sloužily jako půda. V několika z nich dnes nalezneme obytné místnosti osvětlené střešními okny.

Vnější architektonické formy domů se hlásí k rané moderně ovlivněné kubismem a národním stylem. Fasády jsou doplněny polygonálními arkýři jak z čelní uliční, tak i z boční zahradní strany. V prostoru bočního arkýře bylo původně navrženo venkovní dvouramenné schodiště, z něhož se vstupovalo do centrální haly domu. Kvůli pozdějším přestavbám se však dochovalo pouze u domů č. o. 12 a 26. Celý dvojdům je zastřešen jednotnou valbovou střechou, původně krytou pálenými drážkovými taškami. Předsazené arkýře jsou zakončeny v úrovni okapových žlabů „cibulovými“ polokopulemi, pokrytými plechovou krytinou, za nimiž jsou vsazené štíty. Jednoduchou geometrickou fasádu provedenou z břízolitu doplňuje u domu č. o. 12 čtveřice dekorativních maleb – stylizovaná zátiší s koši ovoce a rostlinnými akantovými rozvilinami. Tyto dekorativní prvky se nacházejí na jihovýchodním zahradním průčelí za vstupem do domu.

Prostor zahrad je od ulice oddělen plotem s cihelnými pilířky a dřevěnými svislými výplněmi; v místech vstupních vrátek byl dle původních návrhů proveden dekorativní obloukový překlad.

Rodinný dvojdům č. o. 66–68, vystavěný v letech 1922–1923, podobně jako další tři budovy vznikl spojením dvou typových sekcí (typ 1), patrně kvůli omezeným finančním možnostem družstva však projekt jeho fasády prošel zásadními změnami. Původní dekorativní typový návrh Josefa a Václava Paškových, uplatněný například také u nedalekého dvojdomu č. o. 56–58, byl nejspíše pod vedením architekta a stavitele Antonína Štipla oproštěn od veškerých zdobných prvků. Dům získal zcela hladkou břízolitovou omítku, kterou mezi přízemím a prvním patrem horizontálně člení výrazný plastický pás probíhající souvisle po celém domě i přes předstupující rizality. Omítkové plochy zdařile doplňuje odhalené cihlové zdivo v okenních ostěních a na průběžném plastickém pásu pod korunní římsou, v detailu se objevuje i u přístřešku hlavního vchodu. Výrazným stavebním prvkem je také poměrně masivní omítnuté podbití přesahující střechy, které důsledně sleduje půdorys domu včetně segmentových a lomených tvarů rizalitů.

Prostorový rozvrh stavby je obdobný jako u ostatních družstevních dvojdomů – obě sekce domu soustředily v přízemí schodišťovou halu, do níž se vstupovalo bočním hlavním vchodem, obývací pokoj orientovaný směrem k ulici a kuchyni se zázemím pro služebnou, umístěnými naopak směrem do zahrady. Další dva menší pokoje a koupelna se nacházely v prvním patře.

Tak jako v dalších třech případech také dvojpodlažní dvojdům s valbovou střechou č. o. 56–58 v Mánesově ulici, realizovaný v letech 1922–1923, má symetricky řešené dispozice, dva samostatné vstupy se závětřím. Uličnímu průčelí dvojdomu střídmého kubického tvaru dominuje dvojice nadvakrát zalomených rizalitů završených nad hlavní římsou oblými stříškami, vloženými do trojúhelníkových štítů. Ty autoři návrhu zdůraznili rámem a do místa jejich průniku vetkli drobný atikový pilíř s dekorem odkazujícím k tzv. syrskému oblouku. Obloukové rizality se stříškou a štítem, uvozující vstupy, pak umístili i na střed obou postranních průčelí. Vertikální působení rizalitů, prolomených úzkými obdélnými okny s ostěním z režného zdiva, zdůraznili plastickým geometrickým rámováním. Tyto subtilní prvky uplatnili i na plochách dalších fasád. Současný stav domu vypovídá o nesourodosti záměrů při provádění údržby a menších stavebních úprav jednotlivých polovin dvojdomu.

LR – AŠ – PB

Stavebník

Památková ochrana

Literatura

Prameny