Část bytu Lea Brummela
1929

Klatovská třída 26/140 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7306328N, 13.3696475E
Architekt:

Další z plzeňských realizací proslulého Adolfa Loose skrývá dům č. o. 140 na Klatovské třídě, který si roku 1907 nechal vystavět vrchní inženýr Škodových závodů Fritz Godderidge místním stavitelem Václavem Frišem. Stavba, nacházející se na západní hraně rozlehlého náměstí Míru, měla tehdy obvyklou dvoutraktovou dispozici s obytnými místnostmi situovanými do ulice a menšími pokojíky a obslužnými prostory obrácenými do dvora. V roce 1916 byl dům díky firmě Müller & Kapsa vybaven elektrickým osvětlením – společnost přes náměstí vedla vlastní přípojku zásobující elektrickou energií zdejší domy majitelů podniku (C3–1076) i okolní stavby. Roku 1918 budovu koupil Moritz Brummel, spolumajitel koželužny Brummel, Bloch & Waldstein, a zřídil zde sídlo firmy. O šest let později se do prvního patra nastěhoval jeho syn Leo s rodinou. Leo v roce 1929 pověřil Adolfa Loose adaptací dvou pokojů na jídelnu s odpočivným koutem (o dva roky dříve angažoval známého architekta i Leův bratr Jan – viz C2–741). Na realizaci zakázky na náměstí Míru se podílel rovněž Bořivoj Kriegerbeck a truhlář Žáček.

Architekt podobně jako ve svých dalších realizacích propojil obě místnosti velkým obdélným průchodem rámovaným červeno-černým smrkovým obkladem. Ze stejného lakovaného dřeva byl zhotoven také veškerý nábytek jídelny i lišty lemující stříbrné klotové tapety na stěnách. Středobodem jídelny se stal velký stůl doplněný o proutěné židle se zeleným polstrováním (tytéž najdeme také v jídelně bytu manželů Voglových na Klatovské třídě 12 v Plzni (C2–455) či v letní jídelně Müllerovy vily v Praze) a osvětlovaný mohutným lustrem se zvonovým stínidlem. Loos se snažil důsledně zachovat princip symetrie, jemuž však neodpovídala okna do ulice. Architekt proto řadu oken doplnil vestavěnými skříněmi, mezi něž zavěsil rošt s hedvábnou záclonou zakrývající nerovnoměrnost oken. Obdélníkový rastr roštu, evokující japonskou architekturu, nalezneme i v dalších Loosových realizacích – například v okenních rámech Müllerovy vily či v jídelně bytu Hirschových v Plachého ulici 6 v Plzni (C2–812). Dvě symetricky umístěné skříně, z nichž jedna skrývala dveře, architekt umístil i do protějších rohů místnosti. Mezi ně nechal vestavět bufet a nad něj pak dal osadit šestnáct zrcadlových tabulí, v nichž se odráželo denní světlo z protilehlých oken.

Vedlejšímu menšímu obytnému pokoji dominovala imitace krbu z italského travertinu s vestavěnými kamny, situovaná na osu ke vstupu do jídelny. Po obou jejích stranách Loos navrhl odpočivné kouty s vestavěnými sedačkami z černého sametu a červeně lakovaným stolem a doplněné o tzv. egyptské stoličky žluté a zelené barvy. Lemovány byly žlutě lakovanými knihovními policemi. Stěny pokoje byly až do výšky stropu potaženy zelenou tapetou. Barevné kontrasty zařízení interiéru byly pro Loose typické, zde však k jejich použití přistoupil i z praktických důvodů, neboť přáním objednavatele byla finančně méně náročná rekonstrukce; architekt tedy výraznými barvami nahrazoval jím oblíbené ušlechtilé materiály.

V roce 1941 byla rodina Lea Brummela kvůli svému židovskému původu z bytu vystěhována a o tři roky později deportována z Plzně nejprve do terezínského lágru, později do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Ani jeden člen rodiny se odtud již nevrátil. Dům zabavený Vystěhovaleckým fondem pro Čechy a Moravu byl při náletu na Plzeň v prosinci 1944 lehce poškozen. Po válce byl vrácen rodině Brummelových, která jej však byla nucena roku 1962 prodat státu. V závěru šedesátých let učinila historička umění Věra Běhalová pokus zapsat jídelnu (odpočívací kout tehdy již neexistoval) mezi movité kulturní památky, její záměr se však podařilo uskutečnit na základě nového návrhu teprve roku 2011. V současnosti je byt v soukromých rukou a veřejnosti není běžně přístupný.


LV

Stavebník

Leo a Gertruda Brummelovi

Památková ochrana

Interiér bytu je movitou kulturní památkou.

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9