Vlastní činžovní dům Lea Meisla
1936–1938

Na Belánce 2185/6 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7390336N, 13.3717061E
Architekt:
Na Belánce 2185/6 (foto 01), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 02), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 03), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 04), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 05), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 06), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 07), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 08), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 09), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 10), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (foto 11), Foto: Petr Jehlík Na Belánce 2185/6 (situace), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys sklepů), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys přízemí), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys III. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys IV. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (půdorys podkroví), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (řez), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (uliční pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (uliční pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (uliční pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Na Belánce 2185/6 (dvorní pohled), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv

Jednou z architektonicky nejhodnotnějších staveb Na Belánce je nepochybně činžovní dům č. o. 6 z let 1936–1938 navržený plzeňským architektem Leem Meislem. Nadaný tvůrce židovského původu v návrhu reagoval na tzv. emocionální (též poetickou) polohu evropského funkcionalismu, jež dbá na estetické a psychologické působení architektury a která se v Plzni vyskytuje jen vzácně – například u nedalekého, rovněž Meislem projektovaného nájemního a obchodního domu stavitele Josefa Špalka st. (C3–2074). Použitím kruhových nautických oken v průčelí domu se Leo Meisl zároveň zařadil mezi stoupence přirozené krásy zaoceánských parníků a průmyslových staveb, o níž diskutovali teoretici architektury již ve dvacátých letech.

První projekt této šestipodlažní nájemní budovy Meisl vypracoval v červenci roku 1936, kdy ještě pozemek vlastnila původní majitelka Zdenka Ledererová. Již tehdy Meisl načrtl základní rozvrh uličního průčelí – celistvý tmavý keramický obklad ve střední ose rozčlenil lehce převýšeným světlým břízolitovým pásem s pěti kulatými okny, za nimiž se měla skrývat schodišťová hala. Také dvorní fasáda byla již v první fázi projektu opatřena ve střední ose velkoryse vysazenými sdruženými balkony, které přesto působily subtilním dojmem díky tenkým předělovým příčkám. Od výsledné podoby se návrh lišil jen v detailech.

Krátce poté, co firma stavitele Tomáše Keclíka zahájila stavební práce, se však investorem stal sám Meisl, který stavbu zadal plzeňskému staviteli Otakaru Prokopovi a stávající plány místy upravil: snížil postranní partie uličního průčelí do výšky římsy vedlejšího rohového domu, střední omítnutý pás naopak mělce zaklenul; při dvorním průčelí nově opatřil balkonem i byty v obytné části podkroví. Uliční průčelí dále obohatil nenápadnou plastickou variací keramických dílců lemujících hlavní vstup do domu či zaobleným světlým obkladem špalet nadstandardně velkých „francouzských“ oken ve druhém až čtvrtém nadzemním podlaží. Okna v prvním a pátém podlaží naopak vsadil téměř do líce fasády.

Dům soustředil celkem dvaadvacet malých, úsporně řešených jednopokojových bytů. V každém podlaží se nacházely čtyři jednopokojové byty, v obytné části podkroví pak dvě zrcadlově obrácené jednotky. Dům byl vybaven také moderním osobním výtahem. Architekt dbal na moderní architektonické pojetí schodišťového prostoru, které mnohými detaily (trubkovým zábradlím či kulatými otvory ve výtahových dveřích) opět odkazovalo k nautické symbolice a evokovalo prostředí lodních kajut.

Původní záměr vystavět na sousední parcele totožnou, zrcadlově obrácenou budovu (č. o. 8), k níž by v uliční frontě ještě přiléhala „ozrcadlená“ verze domu č. o. 4, se nakonec nepodařilo realizovat. Meislův nájemní dům dodnes zůstává jeho nejlépe dochovanou stavbou. I z tohoto důvodu byl v roce 2004 prohlášen kulturní památkou.

 

Stavebník

Zdenka Ledererová / Leo Meisl

Památková ochrana

Dům je nemovitou kulturní památkou s číslem rejsříku ÚSKP: 101256.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
  • Jiří Fořt, Změny v názvech plzeňských ulic a náměstí v průběhu novodobých dějin a jejich historická podmíněnost (bakalářská práce), katedra historie FPE ZČU, Plzeň 2012.
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9