Soubor tzv. Kroftových domů Měšťanského pivovaru v Plzni
1930–1932

U Prazdroje 75 / 17, 19, 21 (Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.7471921, 13.3897536
U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (foto 01), Foto: Petr Jehlík U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (foto 02), Foto: Petr Jehlík U Prazdroje 75/17, 75/19 a 75/21 (dobová fotografie), Zdroj: Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj U Prazdroje 75/19 (dobová fotografie), Zdroj: Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (původní dům č. p. 75 – situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (původní dům č. p. 75 – výkresy), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (původní dům č. p. 75 – dvůr), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (pův. dům č. p. 75 – adaptace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (původní dům č. p. 75), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (perspektivní skica), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (situace), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (půdorys suterénu), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (půdorys přízemí) , Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (půdorys I. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (půdorys II. patra) , Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (půdorys III. patra), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (uliční fasáda), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (dvorní fasáda), Zdroj: Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (konstrukční detaily), Zdroj: Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj U Prazdroje 75/17, 75/19, 75/21 (vrata), Zdroj: Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj

Ačkoliv členové správní rady prosperujícího Měšťanského pivovaru v Plzni na stavbu rozsáhlejší budovy s byty pro své zaměstnance pomýšleli dlouhou dobu, vzhledem k válečným událostem a dalším nepříznivým okolnostem bylo možné k realizaci tohoto záměru přikročit až po zlepšení poměrů ve druhé polovině dvacátých let. Tehdy rada rozhodla o výstavbě komplexu zaměstnaneckých domů, jehož součást měly tvořit také lázně a podniková kantýna. Na architektonické řešení tohoto velkorysého stavebního počinu rada v roce 1928 – u příležitosti desátého výročí vzniku Československa – vypsala užší soutěž, jíž se mimo jiné zúčastnil Hanuš Zápal či význační pražští funkcionalisté s vazbami na Plzeň, např. Jan Gillar a Josef Špalek mladší. Pro novostavbu byl zvolen pozemek při ulici U Měšťanského pivovaru (dnes U Prazdroje), v místě zbořeniště starých domů č. o. 74 a 75. Jako vítězný byl porotou vybrán projekt místního stavitele Karla Mastného, jenž se do soutěže zapojil dodatečně s nabídkou vypracování projektu zdarma. S architektonickým řešením budov však Mastnému vypomáhal architekt Bohumil Chvojka. Výstavba celého komplexu následně probíhala ve dvou etapách.

V první fázi, realizované v roce 1930 stavitelem Josefem Štikou, byl vystavěn čtyřpodlažní nájemní dům č. o. 17 s malými byty, výčepem o třech místnostech v suterénu a s jídelnou v přízemí, kterou z exteriéru prozrazují rozměrná okna v pravé části průčelí.

Teprve druhá etapa výstavby, která proběhla v letech 1930–1932 pod vedením stavitele Františka Němce staršího, vtiskla souboru budov monumentální měřítko a charakteristický „zalomený“ půdorys. Významně také přispěla celkovému vnějšímu reprezentativnímu vzhledu průmyslového areálu, na což byl kladen důraz již od počátku devadesátých let 19. století, kdy vznikla novorenesanční Jubilejní brána (1892). Podobné úpravy exponovaných partií komplexu pivovaru se však prováděly pozvolna (v letech 1914–1919, tedy v průběhu první světové války, byla v sousedství brány vystavěna administrativní budova podle projektu Ludwiga Tremmela a Adama Hucla; současně s druhou fází výstavby zaměstnaneckých domů byla v letech 1930–1931 realizována dvojvila vrchních úředníků pivovaru od Hanuše Zápala a Františka Němce ml.).

Podélná třípatrová budova s hladkými omítkami a výraznými horizontálními římsami kolem oken byla zhruba uprostřed své stavební hmoty hrotitě zaklenuta, aby před ní vzniklo malé trojúhelné prostranství s dvojitým průjezdem do areálu. Význam tohoto vstupního prostoru ještě umocnily trojúhelné vikýře ve středových osách zalomených průčelí, jejichž plastické členění bylo na rozdíl od uličních fasád obohaceno o nízké pilastry, lizénové rámce a honosné „zlacené“ vročení 1842–1932 (rok založení pivovaru a rok dostavby zaměstnaneckých domů). V místě křížení výrazných sedlových střech byla ještě navržena úzká plechová lucerna.

Přízemí levého křídla mělo veřejné využití – sloužily tomu dvě velké jídelny s příslušenstvím a kuchyňským zařízením, určené pro zaměstnance, stejně jako sprchové i vanové lázně a vrátnice. Protější strana přízemí (s výjimkou malého obchodu) a jednotlivá patra celé budovy pak nabízely jednak malé byty o jednom až dvou pokojích, jednak větší, až čtyřpokojové byty. Celkem se v budově nacházelo dvaatřicet zaměstnaneckých bytů.

K trvalé památce na dlouholetou záslužnou činnost Richarda Krofty, který v letech 1922–1933 předsedal správní radě pivovaru, dostala budova název Kroftovy domy, jak mimo jiné dokládá cizelovaná bronzová deska z pražské dílny Franty Anýže umístěná ve vestibulu.

V roce 1947 byl v rámci tzv. Plánu stavební obnovy soubor rozšířen o rozsáhlý čtyřpodlažní nájemní dům č. o. 23–27 (C9–1817), jehož projekt vytvořil známý architekt Václav Neckář.

Komplex Kroftových domů, jenž byl v roce 1995 prohlášen nemovitou kulturní památkou, se dnes nachází ve velmi dobrém, udržovaném stavu. Poslední rekonstrukce, během níž proběhla citlivá obnova fasád a renovace původních oken, byla realizována v letech 2008–2009. Jako memento bojů při osvobozování Plzně 6. května 1945 však byla na fasádě domu č. o. 17 ponechána odkrytá obdélná partie původní omítky se stopami po střelách, patrnými dodnes.


Stavebník

Měšťanský pivovar v Plzni

Památková ochrana

Soubor domů je nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku ÚSKP: 10929/4-5019.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
  • Archiv společnosti Plzeňský Prazdroj
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9