Jídelna bytu Leopolda Eisnera
1930 (the house demolished in 1974)

Šafaříkovy sady 62/9 (Plzeň) Plzeň Východní Předměstí
GPS: 49.7456461N, 13.3805000E

Na místě dnešní novostavby obytné a kancelářské budovy (tzv. Paláce Ehrlich), pod jejímž návrhem je podepsán architekt a designér Bořek Šípek, stával již kolem poloviny 19. století měšťanský dům. Tehdy v těchto místech ještě protékala Mlýnská strouha, která byla na počátku dvacátých let minulého století při regulaci řeky Radbuzy zasypána. V roce 1902 si dům koupili manželé Eisnerovi a zřídili v něm prodejnu s řeznickými a uzenářskými potřebami. Podnikání se s úspěchem věnoval i jejich syn Leopold Eisner, který si roku 1930 nechal do bytu v této budově navrhnout vybavení jídelny od proslulého Adolfa Loose. Učinil tak bezpochyby po vzoru svých přátel manželů Beckových a Hirschových. Na stavebníkovo přání se průběhu navrhování i realizace účastnil také jeho synovec, student posledního ročníku architektury na pražské technice Kurt Unger. Pro Ungera bylo setkání s Loosem mimořádně důležitým profesním mezníkem.

Adolf Loos podřídil uspořádání prostoru charakteristickému symetrickému rozvrhu – dvě anglická okna zasazená v táflované stěně měla protiváhu ve stěně s krbem, nad nímž bylo osazené dělené zrcadlo. Tato sestava byla z obou stran lemována dveřmi. Stěny pokoje byly zdobené dřevěným dubovým obkladem v kombinaci s černobílým mramorem, jímž byl rámován vstup do jídelny z knihovny a také krbové těleso. Dělené zrcadlo Loos uplatnil i ve výklenku za vestavěnou skříní proti vstupu do jídelny. Prostor pod okny architekt koncipoval jako sedací kout s vestavěnou pohovkou potaženou bílou kůží a s windsorskými židlemi uspořádanými kolem kulatého stolu.

Podobně jako členům dalších plzeňských židovských rodin se také Leopoldu Eisnerovi podařilo v roce 1939 emigrovat; jeho útočištěm se stala vzdálená Bolívie. Majetek zkonfiskovaný nacisty mu byl po válce vrácen, po znárodnění v roce 1948 o něj však opět přišel. V padesátých letech v domě sídlily zemědělské a potravinářské státní podniky a úřady. Ačkoliv byl cenný interiér roku 1969 zapsán na seznam movitých kulturních památek, jeho další existence byla ohrožena kvůli plánované demolici bloku domů v Šafaříkových sadech, na jejichž místě mělo vzniknout administrativní centrum. Přestože městská památková komise rozhodla o nutnosti zachovat Loosovu jídelnu i za cenu jejího přenesení, nepodařilo se ji zachránit, neboť její vybavení bylo v roce 1973 odcizeno. Dům byl zbořen jen o rok později.

 

LV

Stavebník

Leopold Eisner

Památková ochrana

Dům zbořen roku 1974.

 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9