Soubor budov Obchodní akademie, Národní banky československé a školy Dr. Matouše Mandla
1912–1913 / 1929–1931 / 1932–1934

náměstí T. G. Masaryka 1530/13, náměstí. T. G. Masaryka 1931/12 , Petákova 2055/2 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7413580, 13.3726358
náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 01), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 02), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 03), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 04), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 05), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 06), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 07), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 08), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 09), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 10), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 11), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 12), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 13), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (foto 14), Foto: Petr Jehlík náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (01), Zdroj: Archiv města Plzně: Místopisná sbírka Ladislava Lábka (K 83 a K 84a). 83/51-100 náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (02), Zdroj: Archiv města Plzně: Místopisná sbírka Ladislava Lábka (K 83 a K 84a). 83/155 náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (03), Zdroj: Archiv města Plzně: Místopisná sbírka Ladislava Lábka (K 83 a K 84a). 83/195-204 náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (04), Zdroj: Archiv města Plzně: Místopisná sbírka Ladislava Lábka (K 83 a K 84a). 83/327-374 náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (05), Zdroj: Archiv města Plzně: Fond František Holcbechr (karton LP 524). i. č. 442, KB 3509 (portfolio) náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (06), Zdroj: Archiv města Plzně: Fond František Holcbechr (karton LP 524). i. č. 442, KB 3509 (portfolio) náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (07), Zdroj: Archiv města Plzně: Fond František Holcbechr (karton LP 524). i. č. 442, KB 3509 (portfolio) náměstí T. G. Masaryka 1530/13 (08), Zdroj: Archiv města Plzně: Fond František Holcbechr (karton LP 524). i. č. 442, KB 3509 (portfolio) Petákova 2055/2 (situace), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (půdorys suterénu), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (půdorys I. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (půdorys II. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (půdorys III. patra), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (krov), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (řez 01), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (řez 02), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (řez 03), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (pohled východní), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (pohled jižní), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv Petákova 2055/2 (pohled severní), Zdroj: Technický úřad MMP, Odbor stavebně správní – Stavební archiv

Rozlehlý školní komplex s vloženou filiálkou Národní banky československé se rozprostírá ve východní části nynějšího náměstí T. G. Masaryka. Díky velkorysému dimenzování celého projektu i kvůli své roli v urbanistické struktuře Plzně se stal jedním z nejdůležitějších stavebních počinů městské správy na území dnešního Jižního Předměstí v prvních dekádách 20. století. Proces plánování a realizace zčásti symetrického celku si vyžádal mimořádně dlouhý čas – probíhal v několika etapách více než dvě desítky let. Původní koncept prošel během tohoto období řadou úprav a změn. Hlavním důvodem jeho vzniku přitom byla naléhavá potřeba nových prostor pro plzeňské střední školy, jejichž počet po roce 1900 setrvale rostl. Jednou z nich byla i soukromá obchodní škola přenesená do města z Ústí nad Labem v roce 1886 jejím zakladatelem Aloisem Kotěrou, otcem pionýra české architektonické moderny Jana Kotěry. Alois Kotěra v čele ústavu setrval až do roku 1907, kdy se vedení obměnilo; poté následovaly změny, které zahrnovaly také brzké stěhování ústavu.

V roce 1908 začalo město plánovat stavbu rozsáhlého souboru dvou školních budov, kde by své nové sídlo našla i obchodní akademie (již o rok později zastupitelstvo dospělo k tomu, že zde mají být školy tři). S plánem na zastavění Radeckého náměstí, jak se místo původně nazývalo, byl nejprve osloven plzeňský architekt Josef Farkač a následně i stavitel František Auer. Přestože vzniklo hned několik variant, město je dále nerozvíjelo a navázalo spolupráci se dvěma známými tvůrci působícími v Praze, avšak spjatými i s Plzní – Aloisem Čenským, autorem návrhu budovy Měšťanské besedy vystavěné v letech 1900–1901, a Ladislavem Skřivánkem, podle jehož projektu se v letech 1904–1906 realizovalo sídlo Obchodní a živnostenské komory v Plzni a který v roce 1906 zvítězil v soutěži na řešení objektu České průmyslové školy (C3–1585; stavba byla provedena v letech 1915–1920). Ačkoli oba architekti navrhli komplex jako souvislý blok, Čenský jej koncipoval jako symetrický a uzavřený, zatímco Skřivánek jej pojal asymetricky a promítl do něj inspiraci barokem. Život všech tří institucí se u první i druhé varianty protínal ve společné kapli.

Navzdory tomu, že v souboji dvou zmíněných osobností uspělo konzervativnější řešení Čenského, vítězný architekt nakonec v práci dále nepokračoval. V roce 1910 byl totiž vypracováním projektu pod vedením Františka Auera pověřen Hanuš Zápal, který v tomto roce rozšířil řady Městského stavebního úřadu jako zatímní inženýr-praktikant. S pomocí Václava Beneše a Otakara Gschwinda pak do první poloviny následujícího roku připravil podrobné podklady nutné pro započetí stavby. Na stavebním úřadě pak setrval až do roku 1931 a podepsal se pod návrhy řady významných objektů realizovaných městem.

Hanuš Zápal v projektu uplatnil hned několik prvků z návrhů obou známějších architektů. Po vzoru Čenského navrhl soubor jako osově souměrný, bližší mu ovšem bylo hmotové řešení i estetika Skřivánkova. Novinkou bylo vypuštění východního křídla; díky tomu se blok otevřel a současně se snížily i odhadované náklady. Zápal tak čtyřpodlažním objemem na půdorysu tvaru U, k němuž přisadil dvě krátká kolmá třípodlažní ramena, rozdělil náměstí na dva veřejné prostory – jeden při dnešní Klatovské (tehdy Ferdinandově) třídě a druhý podél Petákovy ulice. Středový rizalit s kaplí orientovaný k Ferdinandově třídě měl skrývat dvě tělocvičny, obchodní akademie v jižní partii komplexu zase zahrnovala místnosti určené výstavám. Přestože se celý komplex v projektu vyznačoval klasicizujícím tvaroslovím, školy v něm působící měly fungovat ryze moderně a účelně. Kromě rozměrných oken, která měla zajistit dostatek přirozeného osvětlení, o tom svědčí i rozmístění tříd, kabinetů a nutného zázemí včetně vhodné orientace ke světovým stranám. Pokrokový charakter školy dokládá i vybavení budovy laboratořemi, ústředním topením či elektrickým a plynovým osvětlením.

Zdůraznit význam objektu a zajistit jeho elegantní působení mělo napomoci Zápalem prosazované uplatnění umělého kamene, který ale dodavatel nahradil levnější kombinací břízolitu a štukových dekorací. Přízemí, oddělené od nadzemních pater římsou, zdobila horizontálně dělená bosáž, která se dále objevuje i na lizénách. Stylový vývoj a prolínající se vlivy v Zápalově díle pak ilustruje kontrast historizujících prvků reliéfní výzdoby na fasádě a hlavních portálů u Ferdinandovy třídy, které architekt pojednal jako geometrizované objemy odkazující na kotěrovskou modernu.

Ke stavbě komplexu přikročila v roce 1912 stavitelská společnost Josefa Kotka. Jako první byla následujícího roku dokončena budova Obchodní akademie (kromě ní nové prostory užívala i dívčí obchodní škola a pokračovací škola). K doplnění souboru o kapli, lyceum a měšťanskou školu však už před vypuknutím první světové války nedošlo. Důvodem pro přerušení prací přitom byla i nejasná vize využití dalších prostor, které postrádala řada škol s nevyhovujícím zázemím. Až mezi lety 1929 a 1931 vznikla na místě plánovaného lycea a společných prostor pobočka Národní banky československé. Místo Zápala, který se na stavbě od roku 1913 již nepodílel, je pod návrhem další etapy podepsán architekt František Šrámek. Komplex díky tomu získal reprezentativní symetrické průčelí směrem ke Klatovské třídě, na němž se uplatnila reliéfní a sochařská výzdoba z dílny umělců Vojtěcha Šípa, Otokara Waltera a Ladislava Kofránka.

Budova obecné a měšťanské školy, orientovaná vstupním průčelím do Petákovy ulice, pak v severovýchodní partii náměstí vznikla v letech 1932–1934 na základě projektu Jaroslava Čady a Vladimíra Weingärtnera. Čtyřpodlažní stavbu s dvoutraktovým, resp. trojtraktovým uspořádáním dvou hlavních křídel realizovala stavební firma Františka Holcbechra. Součástí objektu byly kromě více než dvaceti učeben i několik kreslíren, kabinetů, řada kanceláří, dva školnické byty a také tělocvična, umístěná v suterénu. Zjednodušení tvarosloví a umocnění funkce, aspekty tak typické pro architekturu třicátých let minulého století, se v pojetí nejmladší části souboru projevily střídmější bosáží, zvětšením oken a ustoupením štukových dekorací ve prospěch hladké fasády. Navzdory této modernizaci byl celek stále věrný původnímu konceptu Hanuše Zápala. Kompozici celého náměstí doplnil v letech 1927–1928 pomník Národního osvobození autorů Karla Kotrby, Jaroslava Hrušky a Bohumila Píchy. Dílo bylo roku 1953 z ideologických důvodů odstraněno a jeho replika byla na původní místo osazena v devadesátých letech minulého století.

Soubor škol na Masarykově náměstí, dodnes velmi dobře zachovaný, stál na počátku řady Zápalových realizací tohoto druhu. Architekt, který se žádnému jinému typu staveb takto soustavně nevěnoval, v roce dokončení budovy Obchodní akademie vypracoval studii budovy obecných škol na Karlově, kterou posléze rozpracoval a upravil Josef Farkač. Na návrh obecných škol Zápal navázal projekty Masarykovy školy (1919–1923), Vyšší hospodářské školy (C8–517, 1923–1924, dnes Pavlovův pavilon Lékařské fakulty UK v Plzni), Benešovy školy (C5–1692, 1923–1926), Masarykovy obecné školy (1930–1931, dnešní Bolevecká základní škola) či budovy Občanských škol Luďka Pika (1930–1932, nyní Gymnázium Luďka Pika). Všechny tyto objekty dobře dokládají vývoj Zápalova přemýšlení o tomto typologickém druhu i jeho posuny na poli stylů od klasicizující moderny po funkcionalismus.


KC

Stavebník

město Plzeň a Národní banka Československá

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv města Plzně
  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9