Bytový dům Lidové university Husovy s biografem
1938–1939

Prokopova 102/14 (Plzeň) Plzeň Jižní Předměstí
GPS: 49.7428469N, 13.3787125E
Architekt:

Historie pětipodlažního funkcionalistického domu č. o. 14 v Prokopově ulici, do něhož generace Plzeňanů po pět desetiletí chodily za divadlem, sahá do poloviny dvacátých let minulého století. Tehdy bylo toto místo předmětem úvah v souvislosti s hledáním definitivní lokality pro výstavbu městských lázní nebo jiné veřejné budovy, nového sídla Řemeslnické besedy či Živnostensko-občanského stavebního družstva. Roku 1927 vykoupilo město Plzeň pozemky po rodině Halbmayerů, která zde vlastnila dnes již neexistující parní mlýn. Od města pak parcely získalo Lidové stavební bytové družstvo a v letech 1938–1939 na nich realizovalo čtyřpatrový bytový dům s biografem pro Lidovou universitu Husovu (LUH).

Myšlenka zřídit v Plzni objekt LUH však v západočeské metropoli existovala již od vzniku československého státu. Úkolem a cílem kursů a škol LUH bylo „umožniti co nejjednodušším způsobem každému, bez ohledu na předchozí vzdělání, aby mohl doplniti praktické nebo vědní vzdělání svoje v době, kdy mu to dovoluje jeho povolání“. Nová budova měla původně navázat na soubor domů Okresní nemocenské pojišťovny (C1–1000) a Masarykova studentského domu na Denisově nábřeží (C1–1150). V omezené soutěži, vypsané na toto místo v roce 1932, byly oceněny návrhy Lea Meisla, Kamila Roškota, Václava Neckáře a Bohumila Chvojky, autora sousedního komplexu budov (kromě nich byli k účasti vyzváni Jan Mentberger, Jan Gillar a Jaroslav Fišer). Vypracováním výsledného návrhu však byl po jistých peripetiích pověřen Václav Klein, jeden z architektů městského stavebního úřadu (který se soutěže vůbec neúčastnil). Klein navrhl nenápadnou budovu strohých modernistických forem s plochou střechou a hladkou puristickou fasádou, jejíž hlavní část člení pouze rastr trojdílných oken. Stavbu provedl – již na místě v Prokopově ulici – plzeňský stavitel Antonín Špalek.

Víceúčelový sál kina Bio Universita měl kapacitu přibližně 450 osob v přízemí a v lóžích a 120 osob na balkoně. Kromě sálu, situovaného ve dvorním traktu, byla v přízemí návštěvníkům kina k dispozici pokladna s předsíní a šatnou, jeden hlavní a dva boční foyer, dva bufety a toalety pro dámy a pány. Živý uliční parter budovy zajistily tři obchody. Patro s dalšími dvěma foyer, kuřárnami a také nezbytnou projekční komorou s navijárnou bylo přístupné dvěma schodišti. Další samostatné schodiště vedlo z přízemí do obytné části objektu, která v prvním, druhém i třetím patře soustředila po dvou bytech, ve čtvrtém patře pak tři byty a v podkroví kromě jednoho bytu i prádelnu a půdu. Bytový dům byl rovněž vybaven osobním a nákladním výtahem.

V padesátých letech bylo kino pojmenováno podle novináře Julia Fučíka, který prožil v Plzni své dětství a ve zdejším Městském divadle, kde byl tehdy v angažmá jeho otec, ztvárňoval dětské role. Do roku 1957 se datuje plán adaptace budovy na Komorní divadlo, menší scénu divadla Josefa Kajetána Tyla. Na základě projektu architekta Svatopluka Jankeho, tehdy činného v plzeňském Stavopravu, byla stavba rozšířena o dvorní přístavbu a nástavbu nad hlavním sálem, kam bylo situováno zázemí divadla. Do přízemí byly umístěny sklady nábytku a dekorací a do prvního a druhého patra sprchy, šatny, zkušebny, příruční sklad kostýmů a místnost vlásenkáře. V roce 1964 vypracoval inženýr Anton Husár projekt rekonstrukce interiéru. Autor divadelnímu prostředí vdechl výraznou barevnost a doplnil jej uměleckými díly – oponou provedenou podle návrhu Slavoje Nejdla a Bořivoje Raka či osvětlovacími tělesy Pavla Gruse. Takzvaný Modrý salonek byl zařízen atypickým nábytkem a sousední bufet ozdobila socha Jiřího Hanzálka. Přestože kolaudace přestavby proběhla v červnu roku 1966, premiéra Tylovy Tvrdohlavé ženy se konala již v prosinci 1965. Trvalý provoz ovšem divadlo zahájilo až sezonou 1966/1967. Poslední představení se v Komorním divadle uskutečnilo v květnu 2014. Další osud budovy zatím není znám.

 

LR – PK

Stavebník

Lidové stavební a bytové družstvo

Památková ochrana

Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany.

Prameny

  • Archiv Odboru stavebně správního, Technický úřad Magistrátu města Plzně
 
C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9