František Krásný

Datum narození: 6. 6. 1865 Koterov u Plzně

Datum úmrtí: 14. 6. 1947 Mariánské Lázně

Životopis architekta

Wagnerův žák z vídeňské Akademie výtvarných umění a průkopník secese v českých zemích architekt František Krásný se narodil 6. července 1865 v Koterově u Plzně. V západočeské metropoli v roce 1885 absolvoval studium na střední průmyslové škole následně odešel do Vídně, kde získal průpravu nejprve u Karla von Hasenauera a poté u Otto Wagnera. Praktikoval v ateliérech předních architektů, spolupracoval například s Josefem Hoffmanem. Přestože ve Vídni setrval až do roku 1920, účastnil se soutěží a vytvářel projekty i pro české země – zejména pro Prahu, Plzeň, ale i další menší města. Pracoval také pro českou menšinu ve Vídni, hlavně v Sokole. Jako čelný pracovník stavebního odboru České obce sokolské bývá považován za „dvorního sokolského architekta“. Během působení v této funkci projektoval až na sto padesát sokoloven v Čechách, na Moravě, ale i na Slovensku. Vytvořil prototyp ideálního sokolského stánku, který pro jednotlivé zakázky varioval, a jako jeden z mála byl také v oblasti výstavby sokoloven činný literárně. Své úvahy, teoretické texty a praktická doporučení publikoval například v příručce editora Ludvíka Čížka Stavby sokoloven a cvičišť sokolských, jejich výbava a vnitřní vybavení. Vedle toho přispíval do odborných periodik, například do Architekta SIA, v němž zastával funkci předsedy redakční rady, nebo do Věstníku Klubu Za starou Prahu, jehož byl členem.

Mnohotvárný architektonický rukopis Františka Krásného prodělal dlouhý vývoj. Přes prvotní ovlivnění architekturou historismů, zejména novorenesance, se v průběhu druhé poloviny devadesátých let 19. století postupně propracoval k secesi. Krásného činžovní domy a jeho vila Karla Kestřánka v Plzni z let 1897–1898 patří vedle staveb Friedricha Ohmanna a Osvalda Polívky mezi první secesní realizace na našem území vůbec. Nové architektonické tvarosloví však veřejnost přijímala s nevolí, o čemž svědčí například dobový komentář Josefa Lhoty (otce Loosova spolupracovníka Karla), který domy považoval za nevhodné „pro naši královskou Plzeň, která přece honosí se znamenitými monumenty stavitelství na domácí půdě vypěstěného a nepotřebuje toho při obrozovacím procesu, aby ke zvelebení jejích tříd, náměstí a ulic osvěžována byla elementy cizorodými“.

Wagnerova moderna ovlivnila řadu jeho žáků, tedy i Františka Krásného. Její původní racionalistický význam se však během desátých let více méně vytratil a nabyl klasického řádu, který následně prostupoval celou Krásného tvorbou. Ve dvacátých letech se dokázal oprostit od přemíry dekoru historizujících období. Odklon od veškerých plastických zdobných článků prosazoval také ve svých teoretických textech. Výzdoba by podle něj měla být jednoduchá a jedině tektonická. Spíše konzervativně založený František Krásný však přesto patřil ke generaci architektů, kteří věkem i názory předcházeli mladým radikálním tvůrcům prosazujícím funkcionalismus.

František Krásný zemřel 14. června 1947 v Mariánských Lázních ve věku nedožitých osmdesáti dvou let. Obyvatelé jeho rodiště na něho však nezapomněli – koterovští občané od začátku roku 2015 připravují „Pamětní místo Františka Krásného a Sokola Koterov“ v prostorách tamní sokolovny, zvané též Malý Tyršův dům, jejímž autorem je právě František Krásný.

 

Výběr z dalšího díla

1896
Soutěžní projekt budovy českého městského divadla v Plzni (s J. Hoffmannem, 1.–2. cena)

1897
Obchodní a obytný dům, Prešovská 1 a Bedřicha Smetany 2, Plzeň

1897–1898
Vila Karla Kestřánka, Karlovarská třída 70, Plzeň

1898
Obchodní a obytný dům Františka Kotka, Bedřicha Smetany 4, Plzeň

1898
Návrh obchodního a obytného domu uzenáře Šimandla, Solní, Plzeň

1898
Návrh stavby tří právovárečných domů, Plzeň

1898
Obchodní a obytný dům, Bedřicha Smetany 3, Plzeň

1899
Statek Bedřicha Tichého, Plzeň

1899
Obchodní a obytný dům profesora Filipovského, Plzeň

1900
Obchodní a obytný dům Rudolfa Štecha, Riegrova 13, Plzeň

1904
Soutěžní projekt budovy obchodní a živnostenské komory, Plzeň (1. cena)

1914–1917
Živnostenská banka, Vídeň, Rakousko

1920
Lublaňská úvěrní banka, Lublaň, Slovinsko

1922–1926
Regenerace a adaptace Michnova paláce na sídlo ČOS (Tyršův dům), Újezd 40, Praha

1924–1925
Sokolovna, Moravská 628, Litomyšl

1927
Dům Spolku inženýrů a architektů (SIA), náměstí Curieových 100, Praha

1928–1930
Sokolovna, Přibyslavská 365, Nové Město

1929
Sokolovna, Koterovská náves 7, Plzeň-Koterov

1929
Sokolovna, Sokolská 335, České Meziříčí

1933
Úpravy komplexu Platýz, Národní 37, Praha

C0C1C2C3C4C5C6C7C8C9